Manuel Zelaya

Politická krize v Hondurasu vypukla 28. června 2009 jako následek sesazení tehdejšího prezidenta Manuela Zelayi armádou. Ten byl následně nucen odletět do Kostariky. Důvodem pro jeho sesazení byla jeho snaha o prosazení referenda o změnách v ústavě navzdory rozhodnutí nejvyššího soudu o jeho nezákonnosti. Jednalo se o referendum podobné venezuelskému referendu, které tamnímu prezidentovi Hugu Chávezovi povoluje ucházet se o místo prezidenta i do dalšího volebního období.[2] Zelaya se následně po svém sesazení pokoušel dostat ze zahraničí zpět do země a provést zde puč a znovu se chopit vlády.

Většina latinskoamerických států, s spolu s USA a Evropskou unií, puč v Hondurasu odsoudily a požadovali návrat legálně zvoleného prezidenta do úřadu a současnou přechodnou Michelletiho vládu neuznávali.[3] Vyzvaly však Zelayu, aby se nepokoušel vrátit do země proti vůli pučistů, jelikož se obávali následně vyvolaného násilí a nepokojů.[4]

Po neúspěšných pokusech se v září 2009 podařilo Zelayovi dostat se zpět do Hondurasu. Jeho návrat do země otevřeně podporoval venezuelský prezident Hugo Chávez.[3] Následkem Zelayova překvapivého návratu vyšly do ulic hlavního města tisíce jeho příznivců. Rozhořel se také diplomatický spor s Brazílií, v jejíž ambasádě se Zelaya v hlavním městě Tegucigalpě ukrýval. Brazilský prezident Lula da Silva vyzval prozatímní vládu, aby začala vzniklou situaci řešit.[5]

27. ledna 2010 oznámila Dominikánská republika, že podepsala dohodu s Hondurasem, podle které bude Manuel Zelaya moci bezpečně odcestovat z Hondurasu do Dominikánské republiky. Dohoda mu tak umožňuje bezpečně opustit brazilskou ambasádu, kde strávil téměř čtyři měsíce. Dohoda byla podepsána v den, kdy se úřadu honduraského prezidenta ujal nový prezident Porfirio Lobo Sosa.[6]

• řetěz Řádu San Carlos – Kolumbie, 2008[7]
• velkokříž Řádu José Matíase Delgada se zlatou hvězdou – Salvador, 2009[8]