José López Portillo

José López Portillo y Pacheco (16. června 1920, Ciudad de México17. února 2004, Ciudad de México) byl mexický politik, v letech 1976–1982 prezident Mexika.

José López Portillo
Prezident Mexika
Ve funkci:
1. prosince 1976  30. listopadu 1982
PředchůdceLuis Echeverría
NástupceMiguel de la Madrid
Stranická příslušnost
ČlenstvíPartido Revolucionario Institucional (PRI)

Narození16. června 1920
Ciudad de México
Úmrtí17. února 2004 (ve věku 83 let)
Ciudad de México, Mexiko Mexiko
ChoťCarmen Romano
RodičeJosé López Portillo y Weber
PříbuzníMargarita López Portillo (sourozenec)
Alma materMexická národní autonomní univerzita
Chilská univerzita
Profesepolitik, advokát, vysokoškolský učitel a spisovatel
Náboženstvíkatolicismus
Oceněníčestný doktor Miamské univerzity (1979)
Cena kněžny asturské za mezinárodní spolupráci (1981)
komtur Řádu Manuela Amadora Guerrera (1981)
velkokříž s řetězem Řádu Karla III.
honorary doctor of the University of Brasília
 více na Wikidatech
Podpis
CommonsJosé López Portillo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Vystudoval právo na Národní autonomní univerzitě v Mexiku. Poté na své alma mater učil politickou teorii a veřejnou správu. Vydal několik knih o politické filozofii a napsal i dvě knihy beletristické: Quetzalcoatl (česky vyšlo roku 1982 jako Příchod Opeřeného hada v nakladatelství Odeon) a Don Q.

V roce 1959 vstoupil do Institucionální revoluční strany, klíčové politické síly mexického politického systému.[1] Postupně stoupal mocenskou hierarchií, aby se v 70. letech plně vrhl na politiku. Nejprve pracoval v prezidentských kancelářích Gustava Díaze Ordaze a Luise Echeverríi a posléze, roku 1973 byl jím jmenován ministrem financí. Držel tento post do roku 1975. Podařilo se mu omezit daňové úniky a snížit veřejné výdaje. V roce 1976 vyhrál v prezidentských volbách (bez protikandidáta), jako kandidát Institucionální revoluční strany. Roku 1978 obnovil po 38 letech diplomatické vztahy se Španělskem - za zlepšení vztahů mezi španělskojazyčnými zeměmi také roku 1981 získal Cenu kněžny asturské.[2] Podpořil sandinovské hnutí v Nikaragui. Oponoval politice Ronalda Reagana. Provedl reformu, která rozšířila počet členů parlamentu na 400, přičemž 100 muselo náležet opozici. Tím oslabil hegemonii Institucionální revoluční strany, která v Mexiku vládla nepřetržitě od roku 1929 (do roku 2000).[3]

Zpočátku jeho vládu provázelo – navzdory dramaticky vysoké inflaci – ekonomické nadšení, které vyplývalo z objevu ropy ve státech Veracruz a Tabasco. Mexiko se v krátké době stalo čtvrtým největším těžařem ropy na světě.[4] Navzdory obrovským ziskům však rychle rostl vládní dluh. Po prudkém snížení cen ropy roku 1981, vypukla v Mexiku obrovská dluhová krize, která se přelila i do zahraničí. Mexiko se stalo druhým největším dlužníkem na světě.[1] López reagoval tím, že znárodnil banky, zavedl kontrolu deviz a o 40 procent devalvoval mexickou měnu peso, ačkoli veřejnosti tvrdil, že bude měnu hájit „zuřivě jako pes“ a úspory občanů nejsou v ohrožení. Stal se pak objektem velké nenávisti veřejnosti a po konci svého mandátu roku 1982 raději odešel ze země. Jeho nástupce, Miguel de la Madrid, zahájil tažení proti jeho klice – López se totiž stal symbolem korupce a rozkrádání, americký novinář Jack Anderson publikoval informace tajných služeb, podle nichž López zpronevěřil více než miliardu dolarů, navíc proslul také svým nepotismem, ministerský post přidělil i své manželce, vysoké vládní funkce získali i jiní členové jeho rodiny.

Vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. Jose Lopez Portillo. www.telegraph.co.uk. 2004-02-19. Dostupné online [cit. 2019-03-10]. ISSN 0307-1235. (anglicky)
  2. El presidente de México obtiene por unanimidad, el Premio Príncipe de Asturias a la cooperación iberoamericana. El País. 1981-07-16. Dostupné online [cit. 2019-03-10]. ISSN 1134-6582. (španělsky)
  3. José López Portillo | president of Mexico. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. (anglicky)
  4. GUNSON, Phil. Obituary: José López Portillo. The Guardian. 2004-02-20. Dostupné online [cit. 2019-03-10]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  5. Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 12. října 1977, čís. 244, s. 22521. Dostupné online.
  6. PIERA, Emilio de Cárdenas. Propuestas, solicitudes y decretos de la real y muy distinguida Orden de Carlos III. [s.l.]: Ediciones Hidalguia 328 s. Dostupné online. ISBN 9788487204906. (španělsky) Google-Books-ID: wSMK0HENIUEC.
  7. Story Map Tour. www.arcgis.com [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online.
  8. DOF - Diario Oficial de la Federación. www.dof.gob.mx [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online.
  9. SCHOOS, Jean. Die orden und Ehrenzeichen des Grossherzogtums Luxemburg. Lucemburk: Sankt-Paulus-Druckerei, 1990. 422 s. ISBN 2-87963-048-7, ISBN 9782879630489. OCLC 65395144 S. 345.
  10. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-16]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.