Jon Fosse

Jon Fosse (* 29. září 1959 Haugesund, Norsko) je norský spisovatel a dramatik. Věnuje se tvorbě dramatické, prozaické, poetické, esejistické i dětské. Od svého debutu v roce 1983 vydal více než 40 knih. Na poli dramatickém je v Norsku považován za nejvýraznějšího norského dramatika po Henriku Ibsenovi.

Jon Fosse
Rodné jménoJon Olav Fosse
Narození29. září 1959 (62 let)
Haugesund hospital
Povolánídramatik, básník, autor dětské literatury a překladatel
Alma materUniverzita v Bergenu
Žánrdramaturgie
Významná dílaThe Name
OceněníSokneprest Alfred Andersson-Ryssts fond (1992)
Nynorsk litteraturpris (1992)
Samlagsprisen (1994)
Aschehougova cena (1997)
Doblougova cena (1999)
… více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tvorba

Jeho hry jsou uváděny doslova po celém světě, někdy dokonce dříve než v rodném Norsku. Úspěchy sklízejí nejen v Evropě, ale i v Americe a v Japonsku. Také český divák se již s několika jeho hrami mohl seznámit. Tvorba prozaická zaujímá v jeho dosavadním díle podobně významné místo jako jeho dramatika, velké úspěchy zaznamenal mj. v Německu, Francii, Rakousku.

Jeho dramatická i prozaická tvorba se vyznačuje výraznou poetizací všedního jazyka a všednosti obecně. Tematicky se rozpadá na dvě základní období, milníkem je přibližně rok 2000 a vydání románu Ráno a večer (česky 2007). V dřívější tvorbě se zabývá v první řadě základními mezilidskými vztahy, jejich fungováním, resp. nefungováním, ale též možnostimi mezilidské komunikace. V tvorbě novější se soustředí na témata obecně lidská a existenciální, jako například téma smrti, zrození či lásky.

Mezi výrazné vlivy lze počítat poetiku Thomase Bernharda a postmoderní myšlení v literatuře.

Za prozaickou trilogii Mámení, Sny Olavovy a Na sklonku dne získal v roce 2015 nejvyšší celoskandinávské literární ocenění Cena Severské rady za literaturu.

Dramatická tvorba

Jon Fosse je v současné době pravděpodobně nejznámějším norským dramatikem a často je přirovnáván k norskému velikánovi Henrikovi Ibsenovi. Jeho hry jsou v současnosti přeloženy do více než 20 jazyků a od  druhé poloviny 90. let je jedním z nejhranějších současných dramatiků nejen v rodném Norsku, ale v celé Evropě (autorovi hry byly víckrát uvedeny také na českých scénách).[1]

V rámci dramatické tvorby mu okamžitý úspěch přinesla hned jeho první hra s názvem A nikdy se nerozejdeme (Og aldri skal vi skiljast, 1994). V tomto období již měl za sebou několik sbírek poezie a originálních modernistických próz, díky kterým se proslavil v rodném Norsku.[2] Poté následovala řada dalších her, kde tvoří ústřední motiv vztah mezi dvěma lidmi. Například ve hře Jméno (Namnet, 1995), která je jednou z nejčastěji uváděných her, se setkáváme s mladou dvojicí, která s obavami očekává narození potomka.  Někdo přijde (Nokon kjem til å komme, 1996) je hra, kde stojí v centru dění opět pár, tentokrát hledající útočiště v opuštěném domě v Norsku.  Rozcházející se pár je motivem hry Noc zpívá své písně (Natta syng sine songar, 1997) a ve hře Spánek (Svevn, 2005) se setkáváme s několika páry, které postupně obývají tentýž byt. Mezi nejčastější témata her patří existencionální úzkost, vyděděnost jednotlivce – sociální či psychická a také neschopnost lidí kontrolovat svůj osud a vyrovnat se s tím, co přináší život. [3]

Pro všechny hry jsou typické jednoduché zápletky, banální dialogy a postavy obyčejných lidí. Autorův minimalismus je záměrný a na úspornost textů zdůrazňuje převažující pocity odcizení a úzkosti. Fosseho dramatika je založená na rytmickém opakování replik a struktur, čímž připomíná poetiku absurdního divadla.[4] Na organizaci textu je znát, že autor je původem lyrik. Repliky mají často kvalitu i stavbu verše. V rámci vývoje Fosseho dramatiky je možno na díle pozorovat, že v pozdějších hrách upouští od úplně jednoduchého děje. Ve hře Podzimní sen (1999) a následujících dílech autor často tříští jednotu času, prostoru a postav, čímž se děj samotných her značně komplikuje.   

Fosseho hry se téměř vždy dotýkají těch nejcitlivějších bodů v rodině a partnerství a také je z nich často cítit autorův feministický postoj. Kladné mužské postavy lze ve hrách najít jen stěží, zato ženy jsou téměř vždy vykreslovány jako postavy kladné nebo oběti. [5] Dramata se vyznačují naléhavostí a často mají mystický rozměr, který vyplývá z Fosseho koncentrace na přítomnost, každodennost a subjektivní prožíváni reality. [6]

Seznam vybraných dramatických děl v norštině
  • A nikdy se nerozejdeme (Og aldri skal vi skiljast, 1993)
  • Jméno (Namnet, 1995)
  • Někdo přijde (Nokon kjem til å komme, 1996)
  • Jméno / Matka a dítě / Syn (Barnet / Mor og barn / Sonen, 1997)
  • Kytarista (Gitarmannen, 1997)
  • Noc zpívá své zpěvy / Jednoho letního dne (Natta syng sine songar / Ein sommars dag, 1998)
  • Podzimní sen (Draum om hausten, 1999)
  • Návštěva / Zima / Odpoledne (Besøk / Vinter / Ettermiddag, 2000)
  • Krásně (Vakkert, 2001)
  • Variace na smrt (Dødsvariasjonar, 2002)
  • Dívka na pohovce (Jenta i sofaen, 2003)
  • Lila / Suzannah (Lilla / Suzannah, 2004)
  • Mrtví psi / Sa ka la (Dei døde hundane / Sa ka la, 2005)
  • Spánek / Horko (Svevn / Varmt, 2006)
  • Rambuku / Stíny (Rambuku / Skuggar, 2007)
  • Jsem vítr (Eg er vinden, 2008)
  • Tyto oči (Desse auga, 2009)
  • Dívka ve žluté pláštěnce (Jente i gul regnjakke, 2010)
  • Kratší hry (Kortare stykke, 2011)
  • Moře (Hav, 2014)
  • Tři libreta (Tre librettoar, 2015)

Ocenění

Je laureátem mnoha domácích i zahraničních literárních cen, za zásluhy na poli literatury byl jmenován komandérem královského norského Řádu svatého Olafa. V roce 2011 mu král Harald V. přidělil čestnou rezidenci Grotten v parku královského zámku v Oslu, určenou nejdůležitějším norským kulturním osobnostem. Píše menšinovým norským jazykem nynorsk.

Bibliografie v češtině

Divadelní hry
  • Jméno. Noc zpívá své písně. (Namnet, 1995; Natta syng sine songar, 1997), Divadelní ústav 2002, překlad Karolína Stehlíková, ISBN 80-7008-124-4
  • Někdo přijde. Podzimní sen. Variace na smrt. (Nokon kjem til å komme, 1996; Draum om hausten, 1999; Dødsvariasjonar, 2002), překlad Karolína Stehlíková, in 3x3 Norén, Fosse, Saalbachová, Daniela Mrázová, Elg 2008, ISBN 978-80-904073-0-5
  • Syn (Sonen, 1997), rukopis Aura-pont, 2003, překlad Karolína Stehlíková
  • Zima (Vinter, 2000), rukopis Aura-pont, 2005, překlad Karolína Stehlíková
  • Smrt v Thébách (Døden i Teben, 2008), rukopis Aura-pont, 2011, překlad Karolína Stehlíková. Adaptace Sofoklových tragédií Oidipus, Oidipus na Kolonu a Antigona.

Romány
  • Melancholie I. (Melancholia I., 1995), Dauphin, Praha 2007, překlad Barbora Závodská, ISBN 978-80-7272-104-7
  • Ráno a večer (Morgon og kveld, 2000), Pistorius & Olšanská, Příbram 2007, překlad Ondřej Vimr, ISBN 978-80-87053-09-6
  • Mámení (Andvake, 2007), Pistorius & Olšanská, Příbram 2009, překlad Ondřej Vimr, ISBN 978-80-87053-31-7
  • Melancholie II. (Melancholia II., 1996), Dauphin, 2009, překlad Barbora Grečnerová, ISBN 978-80-7272-205-1
  • Sny Olavovy (Olavs draumar, 2012), Pistorius & Olšanská, Příbram 2015, překlad Ondřej Vimr, ISBN 978-80-87855-33-1
  • Na sklonku dne (Kveldsvævd, 2014), Pistorius & Olšanská, Příbram 2016, překlad Ondřej Vimr, ISBN 978-80-87855-61-4

Ostatní
  • Esej „Negativní mystika“ („Negativ mystikk“, 1993) in Tvar 17/2007, překlad Ondřej Vimr

Česká uvedení
  • Někdo přijde, Malá scéna ND Brno, režie: Tomáš Svoboda, premiéra 8. 11. 2001
  • Jméno / Noc zpívá své písně, Činoherní klub, režie: Martin Čičvák, premiéra 26. 6. 2003
  • Syn, Český rozhlas 3 Vltava, režie: Jan Antonín Pitínský, 2004
  • Zima / Syn, Divadlo Petra Bezruče, režie: Jan Antonín Pitínský, premiéra 25. 11. 2005
  • Někdo přijde, Divadlo na cucky, režie: Jan Frič, premiéra 27. 4. 2009
  • Jméno, Divadlo Pražské konzervatoře, režie: Mikoláš Tyc, premiéra 15. 11. 2010
  • Noc zpívá své zpěvy, Český rozhlas 3 Vltava, režie: Tomáš Jirman, 2012
  • Zima, Pidivadlo, režie: David Šiktanc, premiéra 23. 2. 2013
  • Noc zpívá své písně, Buranteatr, režie: Viesturs Rozins, premiéra 25. 5. 2014
  • Podzimní sen, scénické čtení na festivalu SPECIFIC Divadla Feste, režie: Vojtěch Bárta, premiéra 14. 5. 2015[7]
  • Jméno, OLDstars, režie: Tomáš Staněk, premiéra 9. 7. 2016[8]

Odkazy

Reference
  1. BŘEZINOVÁ, Helena. Nový Strindberg, nový Ibsen. Respekt. 36/2008.
  2. HUMPÁL, Martin, Helena KADEČKOVÁ a Viola PARENTE-ČAPKOVÁ. Moderní skandinávské literatury 1870-2000. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, 470 s. ISBN 80-246-1174-0.
  3. STEHLÍKOVÁ, Karolína: …rovná se devět. In 3x3 Norén, Fosse, Saalbachová. Soběslav: Elg, 2008. ISBN 978-80-904073-0-5.
  4. HUMPÁL, Martin, Helena KADEČKOVÁ a Viola PARENTE-ČAPKOVÁ. Moderní skandinávské literatury 1870-2000. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, 470 s. ISBN 80-246-1174-0.
  5. BŘEZINOVÁ,, Helena. Nový Strindberg, nový Ibsen. Respekt. 36/2008.
  6. STEHLÍKOVÁ, Karolína: …rovná se devět. In 3x3 Norén, Fosse, Saalbachová. Soběslav: Elg, 2008. ISBN 978-80-904073-0-5.
  7. Internetové stránky Divadla Feste Archivováno 10. 6. 2015 na Wayback Machine, [online]. [cit. 2015-06-10].
  8. Internetové stránky umělecké skupiny OLDstars, [online]. [cit. 2018-12-28].

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.