Kimberley

V roce 1871 byla v Kimberley objevena ložiska diamantů.[1][2] Na jejich hledání a těžbě se zpočátku účastnili běloši i černoši. S rostoucí hloubkou výkopů ovšem ubývalo černošských prospektorů následkem seskupování koncesí. Poslední černošský prospektor, reverend Gwayl Tyamzashe, Kimberley opustil v roce 1883. Ložiska diamantů a jejich těžbu pak ovládla společnost De Beers, za niž stáli evropští finančníci (například Rothschild), Cecil Rhodes a Alfred Beit, nejvýznamnější světový nákupčí diamantů. Od roku 1885 se těžilo ve velkých hloubkách – huťmistry zde byli běloši, ti kontrolovali práci černošských horníků. V zájmu lepší kontroly pracovní síly a zabránění krádeží byli migrující černošští pracovníci, často mladí muži kmenů jako Pedi, jejichž náčelníci si tímto způsobem chtěli obstarat prostředky na nákup zbraní, nuceni žít v ohrazených táborech. Postupně se objevovali pracovníci i ze vzdálenějších míst jako Zimbabwe. Stejný postup byl použit i ve Witwatersrandu, kde byla v roce 1886 zahájena těžba zlata.

Jménem města byla pojmenována hornina kimberlit v níž zde byly v roce 1871 nalezeny diamanty. Ty se zde těžily v tzv. „Velké díře“ (Big Hole) až do roku 1914.[3]

Muzeum těžby diamantů v Kimberley. Ukázka života ve městě na konci 19. století.

2. září 1882 se Kimberley stalo prvním městem jižní polokoule s elektrickým veřejným osvětlením. Byla zde též první jihoafrická burza cenných papírů.

Venkovní expozice hornického muzea v Kimberley