Johann Ofner

Narodil se v rodině kupce v tyrolském Nauders. Od roku 1849 působil jako advokát v Sankt Pölten a roku 1850 zde byl zvolen do obecního zastupitelstva.[1]

Po obnovení ústavní vlády se zapojil do vysoké politiky. Od roku 1861 až do roku 1887 byl poslancem Dolnorakouského zemského sněmu.[1] Zemský sněm ho roku 1861 delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za Dolní Rakousy (kurie městská, obvod Waidhofen.[2] K roku 1861 se uvádí jako advokát, bytem v Sankt Pölten.[3] Do Říšské rady se pak po letech vrátil v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873, za kurii městskou, obvod St. Pölten, Scheibs, Klosterneuburg atd. Za týž obvod obhájil poslanecké křeslo i ve volbách do Říšské rady roku 1879 a volbách do Říšské rady roku 1885.[2]

Profiloval se jako německý staroliberál (takzvaná Ústavní strana neboli pokroková strana, liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik). V říjnu 1879 je zmiňován na Říšské radě coby člen mladoněmeckého Klubu sjednocené Pokrokové strany (Club der vereinigten Fortschrittspartei).[4] Později zasedal v poslanecké frakci Sjednocené německé levice, do které se spojilo několik ústavověrných politických proudů, po roce 1885 v Německém klubu.[1]

V letech 1870–1882 působil jako starosta domovského Sankt Pölten. Za jeho úřadování došlo k rozvoji školských zařízení ve městě.[1]

Jeho synem byl politik Hermann Ofner (1849–1917).[1]