Johann Heinrich Offermann starší

Johann O. se narodil se v Monschau přímo na hranicích s Belgií v Severním Porýní-Vestfálsku do staré protestantské soukenické rodiny Wilhelma Offermanna. Se zkušenostmi z otcovy soukenické živnosti přišel v roce 1776 do Brna, kde byl pak 10 let zaměstnán jako odborník v Köffillerově manufaktuře.

V roce 1786 založil soukenickou manufakturu (s vlastním kapitálem pouhých 3000 zl. a s podporou norimberského obchodníka Johanna Jakoba Herzogenratha[2]). Když dostal v roce 1791 tovární oprávnění bylo v jeho brněnském provozu již 28 ručních tkalcovských stavů, dílna na výrobu příze, barevna tkanin a valcha. Mimo toho pro něj pracovalo 12 domáckých tkalců, celkem zaměstnával asi 1000 lidí.[3]

V roce 1787 se oženil s  Marií Elisabeth roz. Schäfferovou (její otec Karl Schäffer byl členem městského magistrátu v Bratislavě), se kterou měl tři děti. Johann zemřel ve věku 44 let, jeho potomci však vedli jeho firmu dál s úspěchem až do začátku 20. století.

Offermannova továrna (v pozadí) v roce 1906

Zjednodušený rodokmen (rozrod) Offermannů:

• Johann Heinrich (1748-1793)
• Mathias Anton (1737-1802)
  • Karl (1792-1869)
    • Karl Julius (1820-1894)
      • Karl (1850-1908)
      • Alfred (1853-1936)
      • Edwin (1861-1909)
    • Theodor (1822-1892)
  • Johann Heinrich (nar. 1788)
  • Johann Heinrich II (1791-1837)
  • Amalie (nar. 1789)[1]

Obchodní dům Tesco v brněnské Úzké ulici, nedaleko hlavního nádraží, kde stávala původní Offermannova textilní manufaktura

Marie Elisabeth Offermannová (1766-1837) jako žena ani Johannovi nezletilí synové nesměli vlastnit živnost. V roce 1793 proto převzal formálně vedení firmy Johannův bratr Mathias Anton (1737-1802), prakticky však řídila podnik Johannova vdova až do plnoletosti syna Karla (nar. 1792).[4] Když Karl O. převzal v roce 1814 vedení firmy, byl Offermann se 100 tkalcovskými stavy (po Mundym a Biegmannovi) třetí největší mezi tehdy asi 15 známými soukeníky v Brně. Zaměstnával asi 2000 lidí, z toho 1700 přadlen. (V brněnském soukenictví bylo celkem zaměstnáno cca 11 000 lidí, v provozu bylo 700 ručních stavů).[3] Provoz Offermannovy manufaktury se modernizoval např. instalacemi: v roce 1803 s 13 postřihovacími stroji (patent bratrance Karla Alexandra[2]), 1807 jednou spřádací soupravou (mykadla, předpřádání a 3 dopřádací stroje spinning jenny[2]), parní turbínou na pohon strojů (v roce 1824) a prvních mechanických tkacích strojů (1851).

Asi od roku 1869 vedl podnik Karl Julius (nar. 1820). Po jeho smrti v roce 1894 se z firmy stala komanditní společnost.[5] Řízení podniku převzal společník Isidor Butschowitzer. Karl (nar. 1850), Alfred (nar. 1853) a Edwin (nar. 1861), Offermannové z poslední generace byli na činnosti podniku zúčastněni jen zděděným kapitálem.[6] Na začátku 20. století bylo v provozu asi 200 tkacích strojů s víc než 500 zaměstnanci.[7]

Po rozpadu Rakousko-uherské monarchie nastaly velmi nepříznivé podmínky pro textilní podnikání (značně snížené možnosti odbytu zboží, investiční politika československé vlády). U Offermannů se stav hospodaření zhoršil natolik, že v roce 1928 firma skončila v insolvenci. [6]