Johan Ludvig Runeberg

Narodil se v Jakobstadu (finsky Pietarsaari) a studoval na akademii v Turku (Åbo), kde se přátelil s Johanem Vilhelmem Snellmanem a Zachariasem Topeliem.

Mnoho jeho básní se zabývalo životem v zemědělském Finsku. Nejznámější z těchto básní je Bonden Paavo o drobném rolníkovi farmařícím v chudém kraji okolo jezera Saarijärvi a jeho odhodlání a výdrži navzdory tvrdému podnebí a rokům špatné úrody. Každý rok přidává dvojnásobek kůry stromů do chleba, aby se vyhnul hladovění.

Runebergovou nejslavnější prací jsou Příběhy praporčíka Ståla (šv. Fänrik Ståls sägner), které napsal mezi lety 1848 a 1860. Vedle tradiční Kalevaly je považována za největší finskou epickou báseň. Obsahuje příběhy z finské války během let 1808 a 1809. V této válce Švédsko ztratilo Finsko, které se stalo velkovévodstvím Ruského impéria. Tato epizodicky zpracovaná báseň zdůrazňuje obecnou lidskost na obou stranách konfliktu a velebí hrdinství Finů. První báseň Naše zem (šv. Vårt land, fin. Maamme) se stala finskou hymnou.

Každý rok se 5. února ve Finsku slaví „Runebergův den“. K tomuto dni patří tzv. Runebergovy dortíčky. Jejich tradice pochází od Runebergovy manželky, spisovatelky Fredriky. Byla to tak šetrná žena, že do svých dortíků přidávala chlebovou strouhanku, která je nezbytnou součástí receptu.

• Král Fjalar (Kung Fjalar). Nový obzor 4, 1914, 2, s. 66–68; 3, s. 123–126; 4, s. 163–168; 5–6, s. 226–230; 7 8, s. 289–292. Přel. Boh. Kyselý.
• V chladné pustě saarijarvské plán…(Bonden Paavo). Venkov 15, 1920, 16, příl., s. 9. Přel. O. Heidrich.
• Má zem (Vårt land). Malý čtenář 59, 1939–1940, 1, s. 7. Přel. Břetislav Mencák.
• Štědrý večer (Julqvällen) – úryvek z epické skladby. In Pallas, Gustav. Hvězdy severu. Kapitoly z kulturních dějin severských. Havlíčkův Brod: Jiří Chvojka, 1948. S. 215–219. Přel. Gustav Pallas.