Joel-Peter Witkin

Witkin se narodil a vyrůstal v Brooklynu. Jeho otec byl žid, matka katolička. Náboženské rozdíly vedly oba rodiče k rozvodu. Jako malý sbíral obrázky uměleckých děl,[1] zájem o fotografii v něm vzbudil jeho otec, který se sám chtěl stát fotografem. Vliv na jeho pozdější tvorbu měla tragická automobilová nehoda, které byl svědkem při nedělní cestě s matkou a bratrem do kostela: „Z místa kde jsem stál jsem uviděl něco se koulet od jednoho z převrácených aut. Zastavilo se to na obrubníku, na kterém jsem stál. Byla to hlava malé dívky. Sehnul jsem se abych se dotkl tváře a promluvil k ní. Než jsem tak mohl udělat, někdo mě odvedl pryč.“[2] V Brooklynu vychodil základní školu a nastoupil na Grover Cleveland High School. Ve svých šestnácti začal poprvé fotografovat, ještě téhož roku Edward Steichen vybral jednu z jeho fotografií pro Muzeum moderního umění v New Yorku.[3]

V letech 1961–1964 sloužil v armádě, mimo jiné jako válečný fotograf. Po vojně získal titul BcA. na newyorské Cooper Union, kde studoval sochařství.

V období 1976–1977 studoval fotografii na University of New Mexico. V té době už se začal dostávat do širšího povědomí. Fotografoval černobíle a negativy i tisky poškozoval typickými škrábanci. Jako modely svých fotografií hledal trpaslíky, hrbáče, transsexuály, vousaté ženy nebo lidi s velkými genitáliemi. Witkin sám sebe označoval za „křesťanského umělce“[4] a od počátku hrála v jeho díle významnou roli spiritualita a náboženská symbolika.

Inspirací mu byli klasičtí malíři jako Hieronymus Bosch, Francisco Goya, Diego Velázquez, Sandro Botticelli i Pablo Picasso nebo Joan Miró.[5]

Zatímco ho umělecký časopis Artforum přirovnával ke svatému Františkovi, který se nezdráhal ústy líbat malomocné a pít hlen z jejich ran, jiní viděli Witkinovo umění jako perverzní, amorální nebo rouhačské.

V roce 1978 se oženil. Díky dohodám s mexickými márnicemi mohl Witkin snímat těla zemřelých, která aranžoval do nejrůznějších poloh.

Vor Medúzy, Le Radeau de la Méduse (1817-1818)

Během osmdesátých a devadesátých let měl vliv na image kapel hrajících gothic rock či shock rock, ten je patrný například na videoklipu k písni „Closer“ od Nine Inch Nails z roku 1994, patrně nejznámějším a nejoceňovanějším videoklipu skupiny.

V roce 1987 Witkin zkomponoval snímek Un Santo Oscuro[6]. Jeho zřejmě nejslavnější z morbidních bizarních alegorií, která není výsledek koláže ani montáže, ale pečlivé inscenace v ateliéru, kde mu modelem stojí lidé s různými deformacemi.[7]

V roce 2006 o sobě dal vědět fotografií nazvanou The Raft of George W. Bush. Fotografie svým názvem i kompozicí odkazuje na malbu Vor Medúzy od Théodora Géricaulta, na Bushově voru mají ale všichni trosečníci tváře amerických politiků v čele s Georgem W. Bushem. Sám autor přirovnává dílo k novodobé Lodi bláznů.[8][9]

• Posmrtná fotografie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Joel-Peter Witkin na Wikimedia Commons
• Osoba Joel-Peter Witkin ve Wikicitátech
• Rozhovor (anglicky)
• Tribute to a genius (Fotogalerie)
• Joel-Peter Witkin: A saint in the morgue (anglicky)