Jindřich František Mansfeld

Jindřich František Mansfeld (21. listopadu 1640 nebo 1641 Bornstedt, Sasko-Anhaltsko — 18. června 1715 Vídeň), německy Heinrich Franz von Mansfeld, Reichsfürst und Fürst von Fondi byl rakouský diplomat, polní maršál a prezident dvorské válečné rady.

Jindřich František Mansfeld
Erb Mansfeldů
Nejvyšší komorník císařského dvora
Ve funkci: 1703 – 1705
Panovník	Leopold I.
Předchůdce	Jan Leopold z Trautsonu
Nástupce	Jan Leopold z Trautsonu
18. prezident dvorské válečné rady
Ve funkci: 1701 – 1703
Panovník	Leopold I.
Předchůdce	Arnošt Rüdiger ze Starhembergu
Nástupce	Evžen Savojský
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci: 1694 – 1701
Panovník	Leopold I.
Předchůdce	Gottlieb Amadeus Windischgrätz
Nástupce	Jiří Adam II. Bořita z Martinic
Císařský vyslanec ve Španělsku
Ve funkci: 1683 – 1690
Panovník	Leopold I.
Císařský vyslanec ve Francii
Ve funkci: 1680 – 1682
Panovník	Leopold I.
Vojenská služba
Služba	Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnost	1689 polní maršál
Narození	21. listopadu 1640 nebo 1641 Bornstedt Svatá říše římská Svatá říše římská
Úmrtí	18. června 1715 (ve věku 74 let) Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť	I. (1679) Marie Luisa z Aspremont Nantevil (1652–1692) II. (1693) Marie Františka z Auerspergu (1664–1739)
Rodiče	Bruno III. Mansfeld Marie Magdalena von Törring-Seefeld
Děti	1. Marie Anna Eleonora (1680–1724) 2. Marie Eleonora (1682–1747)
Příbuzní	František Maxmilián z Mansfeldu (sourozenec) Heinrich Paul Franz II., Fürst von Mansfeld-Bornstedt a Maria Eleonore, Gräfin von Mansfeld[1] (vnoučata)
Profese	diplomat, politik a voják
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1685 Řád zlatého rouna (č. 523)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pocházel ze šlechtické rodiny Mansfeldů a vstoupil mladý do služeb Habsburků. Po krátké službě v armádě byl ve dvorské nebo diplomatické službě. Od roku 1680 až do roku 1682 byl vyslancem u francouzského dvora a v letech 1683 až 1690 byl vyslancem u španělského dvora. Mezi lety 1684–1701 byl nejvyšším dvorským maršálkem u vídeňského dvora a v roce 1701 byl jmenován prezidentem Dvorské válečné rady. Pro neoblíbenost byl v roce 1703 odvolán.