Jiftách

Jiftách (hebrejsky יִפְתָּח‎, Jiftach), též přepisováno jako Jefte či Jefta, je postava z Bible – jeden z mnoha izraelských soudců, kteří působili v době, kdy izraelské kmeny ještě neměly krále, ale již byly usídleny v Kanaánu. Jméno Jiftách je překládáno jako „Otevírá“ či „Otevře“.[1] David Gans ve své kronice uvádí, že Jiftáchovo soudcovské období spadá do let 2781–2787 od stvoření světa neboli do let 981–974 před naším letopočtem,[2] což odpovídá šesti letům soudcování.[3] Před ním byl soudcem Jaír Gileádský a po něm Ibsán.

Giovanni Antonio Pellegrini: Jeftův návrat

Jiftách
Narození	1160 př. n. l. Gileád
Úmrtí	1080 př. n. l. (ve věku 79–80 let)
Národnost	Synové Izraele
Povolání	soudce
Následovník	Ibsán
Nábož. vyznání	jahvismus
Děti	Dcera Jiftáchova
Funkce	Starozákonní soudci Izraele
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příběh soudce Jiftácha je zapsán v 11. a 12. kapitole knihy Soudců a v rámci židovských bohoslužeb je část příběhu pravidelně jednou ročně čtena jako haftara k paraši Chukat. Osoba Jiftácha je především známá kvůli neuváženému slibu, který dal Hospodinu za to, že mu pomůže zvítězit v boji s amonským králem.[4] To se stalo námětem mnoha uměleckých zpracování, ať už hudebních (oratorium Jephta Giacomo Carissimiho), výtvarných nebo literárních. Pojednává o něm i historický román Liona Feuchtwangera Jefta a jeho dcera.