Jištěrpy (zámek)

Tvrz Jištěrpy je poprvé zmiňována roku 1318 jako majetek jistého Výšeho,[2] byť ves stejného jména je o poznání starší – prvně se připomíná patrně již roku 1057.[3] Zdejší feudální sídlo bylo zpočátku v majetku vladyků z Jištěrp, v letech 1417 – 1454 je držel Petřík z Lejen.[2] Na dlouhou dobu poslední zpráva o existenci jištěrpské tvrze je datována k roku 1456.[3]

Znovu se pak Jištěrpy objevují v písemných pramenech v první polovině 16. století, kdy je v letech 1528 – 1543 vlastnil Zikmund z Blatna. Po něm zdědil zdejší majetek jeho syn Habart a následně Albrecht z Blatna.[3] Právě on zahájil okolo roku 1589 přestavbu staré tvrze na renesanční zámek, kterou ovšem nedokončil. Místo toho prodal roku 1593 Jištěrpy Janu Sezimovi z Ústí. Stavební práce na zámku skončily až po roce 1605 za Jiřího Viléma, syna Jana Sezimy.[2] Ten ale o panství přišel v důsledku pobělohorských konfiskací a Jištěrpy přešly do majetku jezuitského řádu. V době morových epidemií sem byla přesouvána výuka z pražského Klementina. Pro potřeby řádu byl objekt rovněž stavebně upravován.[2] Nechvalně vstoupil zámek do historie roku 1680, kdy byl na jeho nádvoří vynesen rozsudek smrti pro několik předáků poddanského povstání.[2] Asi okolo roku 1724 byl zámek, nejspíše za účasti Kiliána Ignáce Dientzenhofera, barokně přestavěn.[2]

Po zrušení jezuitského řádu roku 1773 byl zámek využíván již jen k hospodářským účelům a rychle chátral, čemuž roku 1778 do značné míry napomohla zde ubytovaná pruská armáda. Selhal rovněž pokus o úpravu objektu na textilní manufakturu.[2] Namísto toho byla silně zchátralá a samovolné destrukci podléhající stavba po roce 1806 rozebrána na stavební materiál.[4][5]

Jištěrpský zámek byl v dobách své největší slávy prostornou čtyřkřídlou patrovou stavbou s klenbami v přízemí i prvním patře. Pod budovou se nacházely hluboké vinné sklepy, z části dodnes dochované. Z místností v přízemí je vzpomínána kuchyně, refektář z doby jezuitské přestavby a především sloupová vstupní síň. První patro bylo přístupné pohodlným kamenným schodištěm. Nejvýznamnější prostorou zde byl velký sál s erbovní výzdobou. Nákladnost zámecké stavby dokládala vysoká úroveň zpracování kamenických prvků. K objektu přiléhala okrasná a užitková zahrada, v níž se nacházela barokní kaple sv. Kiliána, jejíž autorství je připisováno Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi.[2]

Ze zámku se dochovala část podezdívky se zesíleným nárožím, zbytky vinných sklepů a několik kamenických článků druhotně použitých ve zdivu vesnických stavení.[4]