Jiřina (přírodní památka)

Jiřina se nachází 15–30 metrů od břehu Labe, který byl v minulém a předminulém století antropogenně ovlivněn. Díky úpravě toku došlo k trvalému poklesu spodních vod a omezení pravidelného zaplavování oblasti.[9] Území je položeno na rovinně, která se nachází v 164 metrech nad mořem.[10] Průměrný roční úhrn srážek je 550 mm.

Podloží pod lesem tvoří slínovce a pískovce svrchního cenomanu (svrchní křída).[11] Nad podložím se nachází fluvizem, která je charakteristická vysokým obsahem minerálů a živin. Podle obsahu humusu je zařazena do mullu. Půda je zde jílovitá, jílovitopísčitá, až hlinitá.[10]

V bylinném patře jsou dominantní bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) a válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), podle jejichž rozšíření se porost v přírodní památce rozděluje do dvou typologických jednotek. Dále netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) a kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). K druhům, které jsou v porostu zastoupeny, ale nemusí být až tak časté, patří vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), kuklík potoční (Geum rivale), hluchavka pitulník (Lamium galeobdolon), mateřka trojžilná (Moehringia trinervia), papratka samičí (Athyrium filix-femina), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea) a konvalinka vonná (Convalaria majalis). Na okrajích přírodní památky (hlavně na hranici lesa), ale občas i v samotném lese, můžeme díky náletům také vidět třtinu křovištní (Calamagrostis epigejos), lipnici hajní (Poa nemoralis), vrbinu obecnou (Lysimachia vulgaris)[9][10] a kruštík polabský (Epipactis albensis).[11]

Z jarního aspektu zde kvete česnek medvědí (Allium ursinum), dymnivka dutá (Corydalis cava), sasanky hajní (Anemone nemorosa) a pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides) a pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina).[11]

Na okraji lesa, směřujícímu ke břehu Labe, je vytvořeno keřové patro obsahující bez černý (Sambucus niger), lísku obecnou (Coryllus avellana), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), svídu krvavou (Cornus sanguinea), hloh obecný (Crataegus oxyacantha) a zimolez černý (Lonicera nigra), které splňuje pouze funkci oddělovače od turisticky a rybářsky hojně využívané cesty na labském břehu, aby nedocházelo k přímé interakci.[9]

Stromové společenstvo

Stromové patro by mělo být tvořeno hlavně dubem letním (Quercus robur) a zimním (Quercus petraea), ale to narušuje invazní dub červený (Quercus rubra), kterému se zde velmi dobře daří. Další zastoupení zde má jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), lípa srdčitá (Tilia cordata), javory babyka (Acer campestre), mléč (Acer platanoides) a klen (Acer pseudoplatanus), habr obecný (Carpinus betulus), topoly osika (Populus tremula) a černý (Populus nigra), jilm habrolistý (Ulmus carpinifolia), buk lesní (Fagus sylvatica) a v podmáčené části vrby (Salix sp.).[9]

Na některých živých jedincích stromového patra můžeme nalézt parazitické nebo poloparazitické rostliny jako jmelí bílé (Viscum album) a ochmet evropský (Loranthus europaeus).[9]

V různověkém porostu lesa, kde dochází k interakci mladých stromků a starých spadlých kmenů, lze najít i hojnou mykoflóru, které vyhovuje vlhké prostředí, typické pro lužní les, a spadlé kmeny jim nabízí vhodné prostředí pro růst. Tito houboví zástupci plní v lese důležitou funkci rozkladačů mrtvé biomasy, a zároveň ve svých podhoubích skladují živiny, které mohou být později využity při mykorhize pro mladé, dorůstající stromky. Mezi zdejší zástupce patří houževnatec pohárovitý (Lentinus degener), který je v ČR považován za velmi vzácný druh, vláknice drobnovýtrusá (Inocybe microspora) a křehutka útlá (Pasthyrella gracilis). Ale dají se zde nalézt i parazitické druhy, mezi které patří vzácně se vyskytující trsnatec lupenitý (Grifola frondosa).[11]

Spadlý strom ukazující ponechání lesa přirozené sukcesi

Jelikož je v přírodní památce snaha o přirozenou sukcesi, spadlé dřevo se odsud neodváží, lze zde pod spadlými kmeny najít druhově hojné společenstvo bezobratlých, a to hlavně hmyzu. Z nejrozšířenějších zástupců to jsou vlhkomilní střevlíci (Bembidion foraminosun, Bebmbidion velox, Bembidion prasinum, Bembidion tibiale, Bembidion geniculatum), nebo nosatci (Acalles), kteří zde mohou fungovat jako indikační živočich určující přirozenost lesního porostu.[11] Z obratlovců zde o okrajů lesa hnízdí slavík obecný (Luscinia megarhynchos), který patří k ohroženým druhům ptáků, anebo cvrčilka říční (Locustella fluviatilis). V korunách stromů je zde častý výskyt datla černého (Dryocopus martius), a dravého krahujce obecného (Accipiter nisus).[9] Mimo tyto zástupce samozřejmě i typičtí zástupci české lesní fauny.

Cedule na jednom z rohů pp

Cesta vedoucí při vnitřní hranici pp

Původní plán péče zahrnoval ponechání lesa přirozené (bezzásahové) sukcesi. V současné době jsou dvě možnosti přístupu k ochraně biodiverzity na dané lokalitě. Je možné pokračovat v bezzásahovém plánu, při kterém se les bude vyvíjet nejpřirozeněji a podle jeho vzhledu bude možné les označit za les přírodní až les původní. Velkou nevýhodou přirozené sukcese je riziko rozšíření invazních druhů, v případě tohoto lesa by mohlo dojít k rozšíření, až následnému vytlačení dubu letního (Querkus robur) a zimního (Quercus petraea) dubem červeným (Quercus rubra) . Druhou variantou je lesní management a aktivní pomoc při navrácení původní biodiverzity lesa, a to druhově výběrovou holosečí kolem výsadků dubu, a také postupnou eliminací dubu červeného v okolí 50 metrů ochranného pásma, který by se na okraje lesa mohl dostat pomocí náletu z okolních lesů[6].

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiřina na Wikimedia Commons
• AOPK, Přírodní památka Jiřina
• Plán péče přírodní památky Jiřina, AOPK (zdroj pro stažení dokumentu)
• AOPK, EVL Polabí u Kostelce
• Oficiální webová stránka obce Tišice
• Chráněná území ČR. XIII., Střední Čechy, V.Ložek, J.Kubíková, P.Špryňar, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR - AOPK ČR, EkoCentrum Brno, 2005