Jiří mladší Popel z Lobkowicz

Narodil se 1. března 1556 jako syn Václava Popela z Lobkowicz na Duchcově († 31. prosince 1574), pozdějšího hejtmana litoměřického kraje (1562), a jeho manželky (sňatek 9. února 1545) Benigny (Bonušky, Bony) z Weitmile. Jeho mladším bratrem byl hejtman Starého Města Pražského Jan Václav Popel z Lobkowicz (1561–1608) a hejtman prácheňského kraje, český místodržící a v letech 1591–1619 český velkopřevor řádu maltézských rytířů Matouš Děpolt Popel z Lobkowicz (1564–1619).

Jiří vedl zbožný život. Zastával čestný úřad nejvyššího kráječe a v letech 1585–1590 vlivný úřad prezidenta rady nad apelacemi.[1]

Náhrobek Jiřího mladšího Popela z Lobkowicz v katedrále sv. Víta

Náhrobek Jiřího mladšího Popela z Lobkowicz v katedrále

Zemřel 11. září 1590 a pohřben byl v katedrále sv. Víta v Praze. Jeho náhrobek, který objednal jeho bratr a dědic Adam Havel Popel z Lobkowicz, se dochoval a nachází se u severního vchodu do svatováclavské kaple. Jeho rozměry jsou 4,50 x 2,75 m.[2] V dolní části je mezi konzolemi latinský nápis: D. O. M. // GEORGIO POPPELIO BARONI A LOBKOWICZ DO // MINO IN DVXAW ET SCHREKENSTAIN SACRA // TISSIMO IMPERATORI RODOLPHO II A CONSILYS // IVDICY APPELLATIONVM IN BOHEMIA // REGNO PRAESIDI VITA INSIGNI CVM PIETATI // ET VIRTVTE TRANSACTA DEFVNCTO ANNO // M. D. XC. DIE XI. SEPTEMBRIS. ADAMVS GAL // LVS POPPELIVS FRATRI GERMANO MARENS POSVIT // VIXIT AN: XXXIIII. MEN. VI. D.[2] Ve střední části je deska, kterou rámuje perlovec. Na ní je reliéf zobrazující klečícího zesnulého šlechtice v brnění v tiché modlitbě před krucifixem, v ruce svírá růženec, který identifikuje jeho katolickou víru. U paty krucifixu je lobkovický znak. Mezi šlechticem a erbem je jeho sňatá helmice. Po stranách celého výjevu na konzolách jsou vždy dva kanelované sloupky s korintskými hlavicemi. Nad hlavicemi sloupů je architráv a vlys, na kterém je latinský nápis: IOANNIS 11 // EGO SVM RESVRECTIO ET VITA QVI CREDIT IN ME ETIAM SI MORTVVS // FVERIT VIVET ET OMNIS QVI VIVIT ET CREDIT IN ME NON MORIE // TVR IN ÆTERNVM.[2] Edikulovou strukturu epitafu završuje zmrtvýchvstalý Kristus se sedícími putti, kteří drží planoucí pochodně.[3] Konzoly, sloupy a římsy jsou z červeného mramoru, zatímco patky, hlavice, nápisové desky a plastiky jsou z bílého.

Vlastnil Duchcov a Střekov. Majetek odkázal svému mladšímu bratru Adamu Havlovi (1557–1605).

Zůstal svobodný a bezdětný.