Jiří Víška

Jiří Víška (3. prosince 1912 Olomouc – 26. února 1942 Mauthausen[1])[2] byl český básník, esejista a překladatel z ruštiny, aktivní účastník protinacistického odboje. Zahynul v koncentračním táboře Mauthausen.

Jiří Víška
Narození3. prosince 1912
Olomouc
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. února 1942 (ve věku 29 let)
Mauthausen, Nacistické Německo (dnes Rakousko)
BydlištěLibeň
Povolánípřekladatel, básník a historik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Mládí

Narodil se v Olomouci, v rodině strojního inženýra. Po smrti matky vyrůstal s mladší sestrou u své tety a děda ve Sněžníku; když se otec v roce 1922 znovu oženil, vrátil se k němu. Střední školu (gymnázium a po vyloučení pro nekázeň obchodní školu) studoval v Brně.

Knihkupec a překladatel

V letech 1930-1933 pracoval v Brně jako knihkupecký příručí a současně se vyučil knihkupcem. Jako student trávil prázdniny v rodišti svého otce v Letovicích a seznámil se zde se svými vrstevníky Jiřím Tauferem a jeho bratrem Oldřichem. V roce 1934, kdy pobýval v Letovicích pracovně, zde poznal další moravské spisovatele, Františka Kožíka, Klementa Bochořáka či Oldřicha Zemka. Od roku 1934 do 1937 pracoval v Karlových Varech v cizojazyčném knihkupectví Dobroslava Krejzy, kde se naučil rusky. Poté se stal redaktorem časopisu Naše kniha v Neubertově nakladatelství.[3][2]

Z Neubertova nakladatelství přešel do knihkupectví Františka Topiče, kde pracoval jako příručí v oddělení německé literatury a přispíval do Topičova časopisu Tři týdny u Topičů (později Tři týdny v umění. Na doporučení Josefa Hory a pod patronací Bohumila Mathesia začal překládat ruskou poezii.

Odboj, zatčení a smrt

Svůj byt v Libni poskytl v roce 1941 členovi ilegálního komunistického odboje s falešnými dokumenty. Když ten byl zatčen, nestačil dokumenty s adresou zničit a gestapo ponechalo Víška v domnění, že se tak stalo. Proto následně poskytl svůj byt asi na dva měsíce dvěma dívkám, též hledaným. 22. prosince 1941 byl zatčen a v lednu 1942 byl transportován do koncentračního tábora Mauthausen. Zde byl 26. února 1942 zastřelen.[p 1] Byl esesáky zahnán do zakázaného pásma, ve kterém byl zastřelen.[3])

Dílo

Podle Bohumila Mathesia byl základním principem Víškova překladu rytmus. Jan Zábrana ocenil jeho překlady takto:[3]

„ Jeho verze svědčí o dobré znalosti ruštiny, která před válkou nebyla u překladatelů poezie samozřejmá. ... Nenacházíme u něj polovičatá řešení, zřídka obětuje víc než je třeba a pokud se od originálu odchyluje, není to nikdy proto, aby si usnadnil práci. Jedná se pak o svérázné, a zřídka mylné, pojetí originálu, pohybující se na pomezí parafrází, neztrácející básnickou logiku a neznehodnocující originál. Takové varianty nikdy neslevují z celkové vysoké úrovně. Nejpočetněji se tato činnost projevuje u překladů z Jesenina. Naopak u Bloka překlady udivují věrností a harmonickou uměřeností. “
— Jan Zábrana

Překlady
  • Alexandr Blok: Básně (vydal Vladimír Záruba, 1945)
  • Sergej Jesenin: Básně (vydal Vladimír Záruba, 1946)[4]
  • Sergej Jesenin: Modravá Rus (překlad Emanuel Frynta, Josef Hora, Marie Marčanová, Jiří Víška a Bohumil Mathesius, V Praze, Melantrich, 1947)
  • Klíč k pokladu (překlady ruských básníků: Puškin, Lermontov, Blok, Jesenin, k vyd. připravil, doslovem O Jiřím Víškovi opatřil Jan Zábrana, Praha, Mladá fronta, 1976)

Časopisecké příspěvky

Od roku 1930 do roku 1941 se příspěvky Jiřího Víšky objevovaly v denících (Lidové noviny) a časopisech (Tři týdny u Topičů, Hej rup atd.) Přispíval např. pod šiframi -jv-, J.V.[2]

Odkazy

Poznámky
  1. Podle méně věrohodného (cizojazyčného) zdroje se tak mělo stát 26. prosince, pravděpodobně se jedná o omyl.

Reference
  1. Databáze Terezín, vězňové Mauthausen: Víška Jiří[nedostupný zdroj]
  2. MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, U-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Jiří Víška, s. 1362–1363.
  3. ZÁBRANA, Jan. O Jiřím Víškovi, in: Víška Jiří, Klíč k pokladu. Praha: Mladá fronta, 1976. S. 103–128.
  4. info o vydání (dostupné v NK ČR. Rudé právo. 4. 1. 1946, s. 3. Dostupné online.

Literatura
  • MERHAUT, Luboš, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Díl 4., svazek 2. (U–Ž). 1. vyd. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 1362–1363. [Autorem hesla je Vratislav Färber.]

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.