Jiří Ptáček (výtvarník)

Jiří Ptáček se vyrůstal v Českém Krumlově a Českých Budějovicích. V letech 1970–1976 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1985 se na AVU vrátil jako nástupce svého bývalého pedagoga Arnošta Paderlíka a do roku 1990 vedl speciálku monumentální a figurální malby. Samostatně vystavuje od roku 1978. Výstavy uspořádal například pro Galerii Čs. spisovatel v Praze (1990), Dům umění v Českých Budějovicích (1991), Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě (1995) nebo Galerii Jiřího Jílka v Šumperku (2010). V letech 1995 a 2009 měl velké výstavy ve Wortnerově domě AJG v Českých Budějovicích.

V letech 1984–1985 pracoval na výtvarné stránce bezmála padesátiminutového animovaného filmu Salar[2], za který obdržel Cenu Národní galerie Praha (1986). Z příležitostných knižních ilustrací lze jmenovat např. výtvarný doprovod knihy Františka Hrubína Romance pro křídlovku (1992). Byl editorem a autorem grafické úpravy Paderlíkovy knižní monografie (2002). Jeho díla jsou zařazena do sbírek Národní galerie Praha, Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, Východočeské galerie v Pardubicích nebo Galerie výtvarného umění v Náchodě. V roce 2010 získal Cenu Intersalonu na výtvarné přehlídce pořádané Asociací jihočeských výtvarníků. Žije v Českých Budějovicích.[3] Jeho syn Jiří Ptáček je kritik umění a kurátor.

Raná malba Jiřího Ptáčka byla figurativní. Pod vlivem práce na animovaném filmu Salar, jehož příběh se odvíjí na ose života říčního lososa, se již v 2. polovině 80. let stala Ptáčkovou hlavní inspirací příroda. S počátkem 90. let dospěl k imaginativní obraznosti, v níž abstraktní tvarosloví jen vzdáleně poukazovalo na reálné předobrazy v mikroskopických zvětšeních mořského planktonu nebo pestrých životních formách korálových útesů. Později obrátil pozornost ke všednodenním zážitkům a pozorováním. Inspirací k malbám se mu stávaly např. ranní mlhy, popadané větve stromu nebo detaily zahrady. Ptáčkova malba vychází z tradice lyrické abstrakce a stojí na organickém tvarosloví, detailech větších celků a kolorismu. Na počátku 90. let komponoval obrazy z výrazně dynamických prvků, později spěl k více kontemplativnímu výrazu skrze zklidnění kompozice a výstavbu v odstínech převažující barvy. Před polovinou nultých let dospěl k malbám vibrujících, téměř monochromních ploch (cyklus Zranění, 2005).

Vedle volné tvorby se Ptáček v rozmezí 70. až 90. let věnoval rovněž realizacím v architektuře. Vytvořil několik keramických stěn (ve spolupráci s Jiřím Malým), dekorativních obrazů v textilní technologii aradekor a deskových maleb.

• 1978 Jihočeské papírny, České Budějovice (spolu s Anežkou Kovalovou a Petrem Hanou)
• 1978 Výstavní síň KSSPPOP, České Budějovice
• 1980 Galerie Díla, Olomouc
• 1981 Muzeum Aleše Hrdličky (spolu s Miroslavem Konrádem, Jiřím Malým a Jiřím Řeřichou), Humpolec
• 1981 Výstavní síň KSSPPOP, České Budějovice (spolu s Jiřím Řeřichou)
• 1983 Galerie Okresního muzea v Písku (spolu s Jiřím Prachařem a Jiřím Řeřichou)
• 1984 Výstavní síň KSSPPOP, České Budějovice (spolu s Jiřím Řeřichou)
• 1987 Foyer Malé scény DK ROH, České Budějovice
• 1988 Galerie na dvorku, České Budějovice (spolu s Tomášem Prollem)
• 1989 Galerie Díla, České Budějovice
• 1990 Příroda podle Ptáčka. Galerie Československý spisovatel, Praha
• 1991 Dům umění, České Budějovice
• 1992 Galerie Mladá fronta, České Budějovice
• 1993 Salar. Zámek Wolffstein, Freyung, Německo
• 1995 Jiří Ptáček: Obrazy. Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava (spolu s Jaroslavem Kolihou)
• 1995 Jiří Ptáček: Obrazy. Wortnerův dům AJG, České Budějovice
• 1996 Příroda. Kolowratský palác, Praha
• 1997 Příroda. Galerie Salva Quarda, Litoměřice
• 1999 Jiří Ptáček: Obrazy. Radniční výstavní síň, České Budějovice
• 2000 Obrazy z minulého století. Hradní galerie, Nové Hrady
• 2003 Jiří Ptáček: Obrazy. Galerie Doxa, Český Krumlov
• 2004 Jiří Ptáček: Obrazy. Galerie Prácheňského muzea, Písek
• 2004 Jiří Ptáček: Obrazy. Galerie A. D. 1551, Tábor
• 2005 Jiří Ptáček: Obrazy. Galerie Cordonhaus, Cham, Německo
• 2008 Paměť krajiny. Galerie Hans-Eisenmann-Haus, Neushönau, Německo
• 2009 Ozvěny a nápovědy. Wortnerův dům AJG, České Budějovice
• 2009 Letmo a náznakem. Radniční výstavní síň, České Budějovice
• 2010 Příběhy krajiny. Galerie Jiřího Jílka, Šumperk
• 2021 Jádro a oběžnice. Městská galerie Týn nad Vltavou