Jiří Prachař

V letech 1951-1953 studoval na odborném kamenosochařském učilišti v Žulové. Od roku 1953–1957 pokračoval ve studiu na Střední uměleckoprůmyslové škole Uherské Hradiště u prof. Jana Habarty. V roce 1965 zakončil svá studia na pražské AVU v ateliéru prof. Karla Hladíka. Hned po ukončení studia se Jiří Prachař přestěhoval do Písku, kde začal budovat svou sochařskou kariéru.[4] Už jako začatečník spolupracoval s architekty a podílel se na jejich projektech. V roce 1965 začal samostatně vystavovat nejen v ČR, ale také v Německu, Rakousku, Francii, Maďarsku aj. Jiří Prachař byl jedním z autorů, který se zúčastnil sochařského sympozia, které se konalo v roce 1989 v Chocomyšli.[5] V červnu 2013 připravil ve spolupráci s malířem Jiřím Řeřichou výstavu v bechyňské Galerii Galvína.

Jeho prvním dílem zasazeném do prostředí Písku byla pískovcová socha a kovová plastika z roku 1966. Socha Váhy byla postupně ničena vandaly a nakonec bylo přistoupeno k jejímu úplnému odstranění. Kovová plastika Lekníny si své místo zachovala. Jeho dalším zachovaným dílem je kašna Rýžování zlata na řece Otavě z roku 1976. V písku zůstaly čtyři Prachařova díla z kovu, a to výše zmiňovaná plastika Lekníny, dále socha s názvem Teplo, umístěna v blízkosti písecké Teplárny a Ryby ze sídliště Jih. Někdo se pokusil jednu z ryb odcizit, což se mu však nepodařilo. V současné době je ryba uložena ve skladu Městských služeb. V Písku se částečně dochovala jedna jeho dřevěná skulptura s názvem Slovanství mít dílo z roku 1981 umístěné na stěně průchodu u Družby. Z původních čtrnácti realizací se jich zachovalo jedenáct, pět soch je zachovaných pouze částečně.[6]

• 
  Lekníny, 1966, tepaný plech, budova samoobsluhy na Sídlišti Dr. Horákové, Písek
• 
  Rýžování zlata na řece Otavě, 1976, travertin, před obchodním domem Racek v Písku
• 
  Slovanství mít, 1981, dřevo, v podchodu obchodní části na sídlišti Jih v Písku
• 
  Tepelná energetika, 1985, plech, nedaleko teplárny Písek