Jiří Pauer

Pocházel z hornické rodiny, vystudoval učitelský ústav v Kladně v letech 1934–1938 a po jeho absolutoriu až do roku 1948 učil na národních školách[1]. Zároveň s tím ale v letech 1943 až 1950 studoval nejprve soukromě harmonii u O. Šína, instrumentaci u R. Karla, následně komponování na Pražské konzervatoři u Aloise Háby a později i na pražské Hudební fakultě Akademie múzických umění u Pavla Bořkovce.

Těsně po válce spoluzakládal pražskou Městskou hudební školu, kde v letech 1945/1946 také vyučoval. Od roku 1949 pracoval jakožto státní úředník, funkcionář a manažer v různých veřejných a kulturních institucích. V letech 1953 až 1955 (a poté ještě jednou v letech 1965 až 1967) působil ve funkci šéfa opery Národního divadla v Praze. Od roku 1958 až do roku 1980[1] byl uměleckým ředitelem České filharmonie. V letech 1979 až 1989 byl ředitelem Národního divadla. Aktivně působil i jako funkcionář Svazu československých hudebních skladatelů, působil i v Ochranném svazu autorském, České hudební radě, festivalu Pražské jaro a v Gramofonovém klubu.

Ve své hudební tvorbě se věnoval komponování písní, napsal celkem pět oper (Zuzana Vojířová, Žvanivý slimejš, Zdravý nemocný, Labutí píseň, Červená karkulka) balet Ferda Mravenec, komponoval také orchestrální, vokální a komorní hudbu. Zkomponoval kupříkladu Hymnus komunistické straně.

Komponování vyučoval i na Hudební fakultě pražské AMU (1967 až 1972 jako externista, od roku 1972 jako řádný profesor), kde mezi jeho žáky patřili například: Hanuš Bartoň, Jiří Gemrot, Pavel Jeřábek, Miroslav Kubička, Ladislav Kubík, Otomar Kvěch, Zbyněk Matějů, Martin Smolka.

V roce 2013 byly uvedeny jeho Manželské kontrapunkty (pět operních grotesek) na scéně divadla Inspirace pod režijním vedením Michala Lieberzeita, jako studentský projekt HAMU (operního studia).

• 1961 Státní cena
• 1965 titul zasloužilý umělec
• 1969 Řád práce
• 1979 titul národní umělec