Jiří Gernert

Otec Jiřího Gernerta, Jiří Gernert starší, pocházel ze středostavovské rodiny z Hostinného. Rodina byla propojena s dobře situovanými rodinami střední třídy z okolních vesnic Chotěvice, Čermná a Vlčice. Předkové Jiřího Gernerta staršího byli radní a starostové (1611) v Hostinném. V Hostinném Gernertovi vlastnili dům s velkým vinným sklepem vedle radnice,[1] patřilo jim mnoho orné půdy podél řeky Labe, vlastnili rodinnou kryptu a v roce 1528 jim patřila i vrátnice před východní městskou bránou. Po zavření městských bran se za vstup do města Hostinné platilo. Od Mertena Gernerta si v roce 1592 koupili dům s pivovarem Valštejnové.

Represe protireformace donutila část rodiny přestěhovat se do vesnic na hranici se Saskem a Slezskem, protože ty byly až do roku 1682 (tj. do útěku) protestantské. V Rokytnici nad Jizerou potřebovali starostu a Jiří Gernert starší tuto funkci přijal. Se svým synem-soudcem byli ve vedení Rokytnice v letech 1657–1682. Tlak katolické vrchnosti, tj. Anny Franciscy Harrantové, na konverzi svých poddaných byl tak velký, že většina místního obyvatelstva rozbila skleněná okna a komíny svých domů, sbalila se a pod vedením Jiřího Gernerta mladšího uprchla přes Krkonoše do Saska.

Cesta přes obec Szklarska Poreba

Hlavní břemeno na vypořádání otázky těchto německo-českých exulantů nesl Gebhardsdorf.[2] Výsledkem dlouhé a četné korespondence sledovaného případu bylo nařízení, že běženci z Rokytnice mají být navráceni zpět. Z 200 uprchlíků se jich do Čech vrátilo 121. Před rokem 1693 se do Rokytnice vrátil se svou ženou a pěti dětmi i organizátor útěku Jiří Gernert a to na základě příslibu českého statkáře von Starkenbacha, že mu bude navrácen jeho opuštěný majetek. Ostatní uprchlíci z Rokytnice nad Jizerou se v zahraničí usadili především v Nowawesi, Chotěbuzi, Herrnhutu či Drážďanech.

K další české hromadné emigraci došlo pod vedením Jana Liberdy v roce 1742.