Jevgenij Světlanov

Vystudoval dirigování na Moskevské státní konzervatoři. Od roku 1955 dirigoval ve Velkém divadle, v roce 1962 byl jmenován jeho šéfdirigentem. Od roku 1965 byl šéfdirigentem Státního symfonického orchestru Sovětského svazu, přičemž v této funkci působil až do roku 2000 a stal se tak jeho nejdéle sloužícím šéfdirigentem. V roce 1979 byl jmenován hlavním hostujícím dirigentem Londýnského symfonického orchestru. Byl také dirigentem haagského orchestru Residentie Orkest (1992–2000) a Symfonického orchestru Švédského rozhlasu (1997–1999).

V roce 2000 ministr kultury Michail Švydkoj Světlanova kontroverzně odvolal z jeho postu u Ruského státního symfonického orchestru. Důvodem mělo být, že Světlanov trávil příliš mnoho času dirigováním v zahraničí a zanedbával tím činnost v Moskvě. Po jeho smrti byl orchestr přejmenován a nese na Světlanovovu počest jeho jméno.

Dále se po Světlanovovi jmenuje dirigentská soutěž ve Francii.[1]

Světlanov vynikl interpretacemi ruské hudby, od Michaila Ivanoviče Glinky až po současnost, se zvláštní pozorností věnovanou dílům Nikolaje Jakovleviče Mjaskovského. Jako jeden z mála ruských dirigentů nastudoval celé symfonické dílo Gustava Mahlera.

Jeho vlastní skladby zahrnují smyčcový kvartet (1948), symfonickou báseň Daugava (1952), Sibiřskou fantazii pro orchestr, op. 9 (1953), orchestrální rapsodii Obrázky ze Španělska (1954), Symfonii (1956), Slavnostní poemu (1966),[2] Ruské variace pro harfu a orchestr (1975), klavírní koncert c moll (1976) a Poemu pro housle a orchestr Na památku Davida Oistracha (1975).[3]

Světlanov byl také schopný klavírista, mezi jeho nahrávkami je i album s klavírní tvorbou Nikolaje Medtnera.

Nakladatelství Warner Music France vydalo komplet Světlanovových nahrávek na více než 35 CD, z nichž 16 obsahuje kompletní symfonické dílo Mjaskovského.