Stanice metra petrohradského typu

Stanice metra petrohradského (či leningradského) typu je taková stanice metra, která je jednolodní konstrukce a založená ve velké hloubce; jedná se o technologii výstavby, která byla používána v podzemních drahách sovětského typu a poprvé uplatněna v Petrohradu na počátku 70. let 20. století. V dalších městech světa byly podobné stanice budovány již dříve, avšak pomocí jiné technologie.

Historicky prvními stanicemi tohoto typu byly Politechničeskaja a Ploščaď Mužestva (otevřeny roku 1975). Tyto stanice tvoří ostrovní nástupiště a jeden velký nedělený jednolodní prostor, který podpírá jeden velký oblouk, tvořený mnohými menšími oblouky z železobetonových bloků. Kromě horního je však také i oblouk dolní, který je umístěn pod úrovní nástupiště a budován podobným postupem, avšak tlak, který na něj působí je menší.

Při výstavbě stanice se nejprve buduje horní oblouk, kde se vytěží zemina v požadovaném množství (to je nutné, aby byly důlní stroje schopné umístit ostění stanice na horní stěnu), poté se vyrazí tunely, kudy budou jezdit vlaky (pouze však z části, aby byla zajištěna dostatečná opora stanice) a nakonec se vytěží zbytek zeminy a dobuduje se oblouk spodní, včetně úrovně samotného nástupiště nad provozními místnostmi.

Stanice Čjornaja rečka v Petrohradu

Varianty

Kromě klasické stanice může být vybudována ale i přestupní; nástupiště je dvoupatrové a obě linky se tak míjejí ve stejné ose. Taková stanice byla postavena zatím jen jedna; jedná se o stanici Sportivnaja.

Výskyt

Stanice petrohradského typu se nenacházejí pouze v Petrohradu samotném (byť zde zcela dominují), ale i v jiných městech, například v Moskvě (jediná stanice této konstrukce je Timirjazevskaja, otevřena roku 1991). Od roku 2004 se nachází jedna taková stanice i v Praze na lince C stanice Kobylisy nebo na lince A stanice Petřiny a Bořislavka, v plánu je takto stavět stanice Nové Dvory a Náměstí Míru na lince D. V Praze jsou však stanice raženy novou rakouskou tunelovací metodou, přičemž se vyrazí nejdřív levá a pravá kalota, poté střed, hornina se zpevní a nakonec se vybourají provizorní stěny, které oddělovaly jednotlivé části, a vytěží dno. Primární ostění je ze stříkaného betonu, vyztuženého kari sítěmi, sekundární, vybudované až po dokončení ražeb a bourání, je ze železobetonu a buduje se jednou obří formou. Před tím se stanicí přetáhnou tunelovací štíty pro traťové tunely (pokud nejsou raženy NRTM).

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.