Jean-Sébastien Giguère

Giguere byl vychován v juniorské lize Quebec Major Junior Hockey League, ze které byl draftován do NHL v roce 1995 Hartfordem Whalers v 1. kole na celkově 13. místě. Během jeho čtyřleté kariéry v QMJHL, byl jednou jmenován do 2. All-Star Týmu. V NHL debutoval sezónou 1996-97, ve které nastoupil za Hartford v osmi zápasech.

25. srpna 1997 byl vyměněn společně s útočníkem Andrewem Casselsem do Calgary Flames, za útočníka Garyho Robertse a brankáře Trevora Kidda. Celou sezónu 1997-98 hrál v nižší lize AHL za Saint John Flames. Giguère strávil v organizaci Calgary Flames 3 sezóny, během kterých nastoupil v 15 a 7 zápasech v sezónách 1998-99 a 1999-00. Většinu času však trávil ve farmářském týmu v Saint John.

10. června 2000 byl Giguère vyměněn Do klubu Mighty Ducks of Anaheim za výběr ve 2. kole vstupního draftu 2000 (výběr byl později vyměněn do Washingtonu Capitals a ten si vybral Matta Pettingera). Sezónu 2000-01 začal na farmě Anaheimu v týmu Cincinnati Mighty Ducks v lize AHL. Později byl povolán do NHL a vystřídal Dominica Roussela na pozici záložního brankáře za jedničkou Guy Hebertem. Vzhledem k nízkému počtu odchytaných zápasů za Calgary Flames a Hartford Whalers byla tato sezóna kvalifikována jako jeho nováčkovská.

17. srpna 2001 prodloužil s Anaheimem smlouvu. Giguere se v sezóně 2001-02 nadále zlepšoval a sehrál svojí první sezónu v roli prvního brankáře týmu. V sezóně 2002-03 si vytvořil nový osobní rekord s osmi vychytanými čistými konty.

V sezóně 2002-03 nastoupil Giguère poprvé v playoff NHL, když v základní části skončili na 7. místě v západní konferenci. V playoff pomohl Giguère svému týmu až do finále Stanley Cupu, když v prvním kole vyřadili favority a druhý tým základní části - Detroit Red Wings. Giguère hned v prvním zápase překonal rekord prvního zápasu playoff NHL s 63 chycenými střelami při vítězství 2:1 ve třetím prodloužení a překonal tak do té doby rekord 61 zásahů Jiřího Crhy v dresu Toronta Maple Leafs. Tento rekord později překonal Roberto Luongo v týmu Vancouveru Canucks, který chytil 72 střel. Poté, co porazili Red Wings ve 4 zápasech, byl Giguère vyhlášen nejlepším hráčem série. Poté Mighty Ducks hráli s Dallasem Stars. Ve 4. zápase této série zaznamenal své první čisté konto v playoff, když chytil všech 28 střel soupeře. Mighty Ducks nakonec vyřadili Stars v 6 zápasech. Poté čelili ve finále západní konference Minnesotě Wild. V celé této sérii obdržel pouhý jeden gól a vytvořil nový rekord, když udržel čisté konto 217 minut a 54 sekund v řadě. Tento rekord byl v roce 2006 překonán Iljou Bryzgalovem. V boji o Stanley Cup byl klub Mighty Ducks zastaven ve finále týmem New Jersey Devils, se kterým Anaheim prohrál v sedmizápasové sérii. Giguère se stal teprve pátým hráčem historie NHL, který vyhrál Conn Smythe Trophy pro nejlepšího hráče playoff a byl přitom součástí poraženého týmu (poslední komu se to povedlo byl v roce 1987 brankář Ron Hextall). Společně s touto trofejí získal ještě ESPY Award, kterou před ním získal pouze jediný brankář a byl jím Dominik Hašek.

Giguère po sezóně prodloužil s Anaheimem smlouvu o 4 roky. Nicméně se mu v sezóně 2003-04 přestalo dařit a tým nepostoupil do playoff. V sezóně 2004-05, kdy byla v NHL výluka hrál Giguère v Evropě za německý Hamburg Freezers.

V sezóně 2005-06 se Giguère vrátil k Mighty Ducks s lepší formou a dostal se s týmem do playoff, ve kterém se dostali až do finále západní konference, kdy ale byli poraženi Edmontonem Oilers. Giguère v tomto playoff nastoupil pouze v šesti zápasech, kvůli zranění, které si přivodil v prvním kole s Calgary Flames a jeho pozici týmové jedničky převzal Ilja Bryzgalov.

Poslední sezónu ve které byl smluvně vázán k Anaheimu (2006-07) se vrátil do role prvního brankáře týmu a vytvořil si osobní rekord 36 vítězství v 56 zápasech. Před playoff se mu a jeho manželce narodil syn Maxime-Oliver. Giguère kvůli tomu vynechal poslední tři zápasy základní části a stejně tak první tři zápasy playoff v sérii s Minnesotou Wild. Po tuto dobu jej zastupoval Ilja Bryzgalov. Minnesotu porazili a poté vyřadili i Vancouver Canucks. Giguère vyhrál s klubem svůj první Stanley Cup, když 6. června 2007 definitivně vyřadili Ottawu Senators.

21. června 2007 podepsal Giguère s Ducks několikaletý kontrakt. V sezóně 2007-08 měl v základní části dobré výsledky, ale v playoff vypadl s klubem už v prvním kole s Dallasem Stars.

V sezóně 2008-09 Giguèrova výkonnost klesla a o počet zápasů se pravidelně střídal se svým spoluhráčem Jonasem Hillerem. To neodradilo fanoušky, aby jej zvolili do NHL All-Star Game 2009, který se hrál v jeho rodném Montréalu. Díky tomu, že měl Hiller v základní části lepší statistiky, tak byl v playoff nasazen jako první brankář týmu. V playoff nastoupil Giguère pouze ve třetí třetině 4. zápasu ve druhém kole, ve kterém byli vyřazeni Detroitem Red Wings.

Giguère si 24. října 2009 natáhl třísla a poté co Hiller předváděl dobré výsledky, tak Giguère řekl pro novináře L.A. Daily News, že by raději odešel, než aby byl v pozici náhradního brankáře. Poté, co ztratil pozici prvního brankáře na úkor Hillera, tak své první vítězství v sezóně 2009-10 zaznamenal až 23. listopadu 2009, při výhře 3:2 po nájezdech s Calgary Flames.

Giguère byl 31. ledna 2010 vyměněn do Toronta Maple Leafs za brankáře Vesu Toskalu a útočníka Jasona Blaka. 2. února 2010 hrál za Toronto poprvé a hned vychytal čisté konto, když pochytal všech 30 střel New Jersey Devils. Hned v dalším zápase 6. února 2010 s Ottawou Senators vychytal další čisté konto a díky tomu byl vyhlášen hvězdou prvního týdne v únoru 2010.