Kaudální autotomie

Odvržení ocasu (též kaudální autotomie či také urotomie) je typ autotomie uplatňovaný v případě napadení predátorem. Tato vlastnost se vyvinula u mnohých obratlovců, jako jsou někteří ocasatí obojživelníci, haterie novozélandská, někteří ještěři, amfisbény, ale i několik hadů a dokonce někteří hlodavci.[1] Odtržená část ocasu se často mrská víc než zbylé tělo, a tak se na něj zaměří predátor, mezitím mu kořist uteče nebo se schová.

Ocas ještěrky Plestiodon stimpsonii po autotomii

Regenerace

Schopnost regenerace ocasu je u různých obratlovců velmi různá. Znovu dorostlý ocas se obvykle sice podobá tomu původnímu, ale přesto lze najít zaškrcení na místě zlomu nebo odlišné zbarvení nové části. Obnovený ocas také nebývá vyztužen kostí, ale pokaždé jen chrupavkou. Při další potřebě lze pak ocas odvrhnout jen v místě, které je blíže k tělu než původní zlom. U většiny ještěrů a plazů je zapotřebí určitá doba, zhruba jeden měsíc, aby ocas dorostl. U velkých a dlouhověkých druhů může obnova ocasu trvat i rok.

Reference
  1. ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců; evoluce, fylogeneze, systém. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0858-6.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.