Jaroslav Vaněk

Jaroslav Vaněk (20. dubna 1930 Praha – 15. listopadu 2017 Ithaca) byl americký ekonom českého původu. Maturoval v Praze, odkud krátce po únoru 1948 odešel do exilu. Vystudoval statistiku, matematiku a ekonomii na Sorboně (diplom 1952) a postgraduálně ekonomii na Ženevské univerzitě (1954). V roce 1955 odešel do USA, kde roku 1957 obdržel doktorát na Massachusettském Technologickém Institutu, absolvoval MBA na Stanfordově univerzitě.

V roce 1966 se stal profesorem ekonomie, a v roce 1969 mezinárodní ekonomie, na Cornellově univerzitě, kde od roku 1970 řídil program Participation and Labor Managed Systems (Participace a řízení podniků spolupracovníky), pracoval také na strategiích jeho realizace v postkomunistických zemích.

Jako hostující profesor působil na Institutu ekonomie v Bělehradě (1972), na Katolické univerzitě v Lovani, Belgie (1974), na Nizozemském institutu pro pokročilá studia v humanitních a sociálních vědách (1975–6) a v Ústavu sociálních studií v Haagu, Nizozemsko (1978).

V roce 1971 byl Vaněk poradcem vlády v Peru a v letech 1978–9 ekonomickým poradcem ministerského předsedy Turecka. Dále poradcem řady samosprávných podniků po celém světě. Založil (1986) a řídí společnost STEVEN (Sustainable Technology and Energy for Vital Economic Needs), která vyvíjí technologie vhodné pro rozvojové země.[1]

Přispěl k vývoji Heckscher-Ohlin modelu, který se z makroekonomického pohledu pokouší vysvětlit specializace zemí v mezinárodním obchodu.

Mezi Vaňkovy hlavní/váznamné publikace patří General Theory of Labor-managed Market Economies (Obecná teorie participativně řízených tržních ekonomik) a Participatory Economy: An Evolutionary Hypothesis and a Strategy for Development (Ekonomika účasti: hypotéza evoluce a strategie rozvoje).