Jaroslav Pleskot

Po maturitě na gymnáziu ve Strážnici (1943) a následném totálním nasazení (1943–1945), kdy pracoval jako pomocný železniční dělník v místě svého narození, vystudoval na brněnské Filozofické fakultě Masarykovy univerzity obory čeština a historie (absolutorium 1949). Následně krátce učil na základních školách v Krásném Poli a Jistebníku. Po absolvování vojenské základní služby působil na Střední průmyslové škole strojnické v Opavě (1955–1956 zástupce ředitele).[1]

Roku 1956 se stal odborným asistentem na katedře filologie pro obor český jazyk opavské Vyšší pedagogické školy (externě zde vyučoval již od 1954).[2] Když v roce 1959 VPŠ ukončila svou činnost, přešel do jejího nástupnického vysokoškolského ústavu, ostravského Pedagogického institutu (pozdější samostatné Pedagogické fakulty v Ostravě, od 1991 součást Ostravské univerzity), kde měl výrazný podíl na vědecké i pedagogické profilaci její katedry českého jazyka a literatury.[1]

Doktorát filozofie získal v roce 1970,[3] ale vzhledem k jeho kritickým postojům k předlistopadovým poměrům v Československu mu byla umožněna habilitace až v devadesátých letech.[4] Docentem pro teorii a dějiny české literatury byl jmenován v roce 1992.[3] Od roku 1993 do svého penzionování (2000) se podílel na výuce bohemistiky také na Filozofické fakultě OU.[5] Vedle rozsáhlé badatelské, pedagogické, organizátorské, přednáškové i publicistické činnosti byl jako dlouholetý občan Jistebníku aktivně činný v místní Osvětové besedě, divadelním ochotnickém souboru a více než čtvrt století též jistebnickým kronikářem. Redigoval také obecní zpravodaj a napsal stručné dějiny obce.[6]

Badatelsky se soustředil na českou literaturu 17. a 18. století, zejména na tvůrčí aktivity Jana Amose Komenského v jeho tzv. fulneckém období, s přihlédnutím k širšímu kontextu života, kultury i osobnostem národní společnosti v pobělohorské době. Druhým širokým okruhem jeho vědecké činnosti bylo studium lidových divadelních her z oblasti Kravařska a problematiky barokního divadla v jezuitských a piaristických školách v Příboru, které představovaly významný přínos ke zkoumání dějin českého divadla na Moravě. Patřil k uznávaným znalcům literatury pro děti a mládež,[7] spolupracoval s ostravskými studii Čs. rozhlasu,[8] a Čs. televize.[9] Autorsky se podílel na zpracování hesel Biografického slovníku Slezska a severní Moravy[3] i dvoudílné Kulturně-historické encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy, vydané Ústavem pro regionální studia FF Ostravské univerzity v roce 2005 (2. vydání 2013).[10] Jeho články, glosy, zprávy a recenze vycházely jak v odborných časopisech, tak v regionálních i celostátních tiskových médiích.[11] V průběhu své profesní kariéry byl mj. dlouholetým vědeckým tajemníkem ostravské pobočky Literárněvědné společnosti ČSAV, předsedou knihovní rady na PedF (později i na OU), předsedou ostravské pobočky Společnosti přátel knihy pro mládež,[5] v letech 1993–1995 členem Akademického senátu FF OU.[12] Záslužná byla také jeho práce pedagogická. Patřil k zakladatelské generaci ostravské bohemistiky, která připravila pro výkon povolání stovky učitelů českého jazyka a literatury moravskoslezského regionu.[13]