Jaroslav Miska

Ve věku 16 letech začal pracovat na Dole Trojice. Za druhé světové války byl aktivní v odboji. Po zatčení byl čtyři roky vězněn nacisty koncentračních táborech. Konce války se dožil v nacistické věznici v severním Norsku. Po návratu do ČSR začal od 16. října 1945 opět fárat na Dole Trojice. Stal se úderníkem, který překonával pracovní normy a zaváděl nové pracovní postupy. Díky tomu byl pozván k přednáškám na Vysokou školu báňskou v Ostravě, kde takto přednášel jako první vyučující bez inženýrského diplomu. V letech 1961–1967 zastával post generálního ředitele Sdružení Ostravsko-karvinských dolů. Ve vedoucí funkci prosazoval netradiční metody řízení, ale podařilo se mu zavést četná privilegia a sociální výhody pro horníky. Zároveň za jeho éry výrazně pokročila mechanizace důlní činnosti. Jako první občan Československa získal Řád republiky.[3][4]

12. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 13. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. V roce 1951 získal Řád republiky, roku 1951 také získal titul Laureát Státní ceny a v roce 1960 titul Hrdina socialistické práce.[5]

Ve volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severomoravský kraj. Podílel se na projednávání nové ústavy ČSSR z roku 1960. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[6][7][8]

K roku 1968 se profesně uvádí jako invalidní důchodce z obvodu Orlová. V evidenci je poznamenáno, že pro těžkou nemoc se nezúčastňoval jednání Národního shromáždění.[9]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Orlová), kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1971.[10]