Úderník (dělník)

Termín úderník pochází z bývalého SSSR (rusky ударник) v období po roce 1945.  Úderník byl dělník, který abnormálně překračoval stanovené výkonnostní normy a měl jít ostatním příkladem.[1]

Znak sovětského úderníka

Údernické hnutí vzniklo v Sovětském svazu. První o něm začal mluvit Stalin, který prohlásil, že práce v SSSR je věcí cti, věcí slávy, věcí chrabrosti a hrdinství. Úderníci se stali uctívanými lidmi - hrdiny socialistické práce. Dostávali čestné tituly, medaile, řády a v neposlední řadě i vysoké odměny. Objevovali se na podnikových nástěnkách, v tisku, rozhlase a posléze i v televizi. Tak vznikla privilegovaná a podporovaná vrstva dělnické aristokracie.

Ze Sovětského svazu se údernické hnutí rozšířilo i do ostatních socialistických zemí. Stalo se součástí socialistického soutěžení, socialistických závazků a mimořádných pracovních směn.

Proč byli úderníci

Počátky socialistického režimu po druhé světové válce byly naplněny vlnou budovatelského nadšení. Základní silou pokroku byla dělnická a rolnická třída, která uvědoměle a obětavě budovala socialismu. To však nestačilo, bylo třeba vytvořit hrdiny socialistické práce, kteří by byli pro ostatní příkladem.

Pro podnik bylo věcí prestiže mít mezi sebou dělníky, kteří pracovali lépe než ostatní a překonávali normy.[2] Pokud se našli takoví, kteří k tomu měli předpoklady, byli všemožně podporováni, odměňováni a propagování. Zpravidla se však jednalo o podvod, který sloužil především jako záminka k následnému zvýšení norem. Úderníci totiž často nedodržovali technologické postupy ani bezpečnost práce a opomíjeli i různé pomocné přípravné fáze (úkolové práce), zahrnuté v té které normě.

Úderník-havíř často pouze rubal uhlí a rekord v těžbě udělal jen proto, že se o nic jiného nestaral. Nutnou výdřevu a další přípravné práce za něj udělali jiní a to i přesto, že tyto práce byly zahrnuty do rekordu.[3]

Sovětští úderníci
Alexej Grigorjevič Stachanov

Vzorem pro úderníky byl sovětský horník Alexej Grigorjevič Stachanov (1906-1977). V roce 1953 překročil čtrnáctinásobně pracovní normu. Byl jmenován hrdinou socialistické práce a později se stal vedoucím odboru ministerstva uhelného průmyslu SSSR. Stal se zakladatelem stachanovské hnutí, kterého se zúčastnili nejenom sovětští dělníci, ale i dělníci ostatních zemí socialistického bloku. Toto hnutí zahrnovalo zvyšování produktivity práce a využívání nových technologických procesů. Často však docházelo pouze k formálním nebo zcela zbytečným překračováním produktivity práce a pracovních norem.

Mezi úderníky nesměly chybět ani ženy. Známou údernicí se stala tkadlena Lydie Gavrilovna Korabelniková (narozená 1926). Její brigáda vyráběla dětskou obuv a dokázala ušetřit tolik materiálu, že vystačil na obuv šitou dva dny v měsíci. Její hnutí se rozšířilo i v dalších oborech lehkého průmyslu v SSSR i dalších socialistických zemích. Šetření materiálem mělo často neblahé důsledky na kvalitu výrobku. Tak byly ušity příliš krátké, příliš úzké nebo jinak nesedící výrobky.

Čeští úderníci
Socha horníka, oceňované zaměstnání za socialismu

Stachanovské údernické hnutí bylo po druhé světové válce zavedeno a podporováno komunistickou stranou i u nás. Příkladem našeho úderníka byl Lumír Sakmar (1926 - 1993), horník v Ostravsko-karvinských dolech.  Představoval prototyp úderníka, který soustavně překonával plán.

Od konce čtyřicátých let se údernické hnutí v Československu stalo masovým hnutím. Na začátku roku 1949 se do něj zapojilo 5% pracujících, na konci roku 1949 již 30%. V březnu 1951 zakázala Ústřední rada odborů vydávat nové údernické knížky, neboť privilegovaná vrstva úderníků ohrožovala hospodářství. Epocha úderníků v Československu tak byla velmi krátká. Stachanovské hnutí mizí v roce 1952 a socialistické soutěžení dosáhlo svého vrcholu roku 1953. Pak začalo pro svou formálnost, nekvalitní práci a politické zneužívání upadat.

Reference
  1. Údernické hnutí; slovník CoJeCo?
  2. ZVĚŘINA, Pavel. Stalinismus. [] [online]. [cit. 2010-10-23]. Dostupné online.
  3. ČINÁTL, Kamil. ANTOLOGIE IDEOLOGICKÝCH TEXTŮ [online]. ÚSTR, rev. 2008 [cit. 2010-10-23]. Dostupné online. (Česky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.