Jaroslav Klemeš

Narodil se v rodině úředníka berní správy v Čadci, matka, rozená Šohajová, byla v domácnosti. Měl jednoho bratra.

V letech 1926 až 1936 absolvoval obecnou školu a čtyř tříd školy měšťanské ve Skalici. V roce 1935 mu zemřela matka a Jaroslava i jeho mladšího bratra Vladimíra vychovával otec sám. Ve Skalici vyučil obchodním příručím, přičemž absolvoval jeden rok pokračovací obchodní školy a až do roku 1940 zde byl zaměstnán. Otec byl v roce 1939 vyhozen ze zaměstnání a odešel zpět do českých zemí.

V roce 1940, po obsazení ČSR nacisty se rozhodl pro odchod do zahraničí. V 9. ledna 1940 přešel nejdříve do Maďarska (kde byl kratší dobu vězněn) a odtud přes Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii do Francie. Ve Francii byl 27. dubna 1940 zařazen do spojovací čety v čs. zahraničním vojsku. V jeho řadách se zúčastnil bojů o Francii. Po její okupaci se 12. července 1940 přesunul do Anglie, kde byl opět zařazen ke spojovací četě. V ní absolvoval radiotelegrafický kurz.

Od 25. října 1941 do 7. dubna 1944 prodělal sabotážní kurz, dále již v hodnosti svobodníka výcvik u paradesantních jednotek ve Skotsku zakončený seskokem, střelecký kurz a kurz spojovací. Následoval dokončovací konspirační kurz, dále absolvoval (již v hodnosti desátníka) výcvik v civilním zaměstnání. Poté byl zařazen do skupiny Platinum (později spojené se skupinou Pewter). Poté absolvoval konspirační cvičení a dokončovací sabotážní kurz. V hodnosti četaře absolvoval kurzy Eureky a S-Phone a dokončovací kurz. Se skupinou prodělal spojovací cvičení a poté individuální radiotelegrafické cvičení. Výcvik zakončil opakovacím parakurzem. 2. května 1944 se přesunul na základnu Laureto v Itálii, kde prováděl udržovací výcvik.

17. února 1945 byl v rámci Operace Platinum-Pewter vysazen poblíž Nasavrk. Zpočátku se účastnil odboje na Českomoravské vrchovině, v závěru války se přesunul do Prahy, kde až do osvobození působil jako radiotelegrafista a udržoval spojení s Londýnem a vládou v Košicích.

Od 11. června 1945 byl přidělen k MNO V létě 1945 byl postupně povýšen na podporučíka a poručíka. Od 10. ledna 1946 působil jako instruktor v Milovicích. 26. ledna 1946 byl povýšen na nadporučíka a byl převelen k 2. pěšímu pluku v Litoměřicích.

15. prosince 1950 byl propuštěn z činné služby a krátce nato zatčen. 15 měsíců, do roku 1952 byl držen ve vyšetřovací vazbě. Následně byl odsouzen ke dvěma letům nepodmíněně odnětí svobody za neoznámení trestného činu zrady. Navíc byl degradován a byla mu odňata udělená vyznamenání.

Po propuštění pracoval v dělnických povoláních; jako skladník, závozník, později jako řidič ČSAD v Ústí nad Labem. V roce 1954 se oženil, z manželství se narodil syn. V období 28. března 1959 až 27. února 1962 byl Klemeš veden jako spolupracovník StB.[4][5]

2. května 1968 byl rehabilitován a byla mu vrácena hodnost i vyznamenání. 16. října 1990 byl povýšen na podplukovníka v záloze, v roce 1992 byl povýšen do hodnosti plukovníka v záloze. 8. května 2010 byl prezidentem republiky jmenován do hodnosti brigádního generála.[6] 16. prosince 2011 byl jmenován čestným občanem Ústí nad Labem.[7]

17. března 2012 se stal čestným členem Klubu vojenské historie - Ústí nad Labem.[8]

Dne 28. října 2013 jej prezident Miloš Zeman jmenoval generálmajorem.[9]

Dne 8. května 2015 jej u příležitosti 70. výročí od konce 2. světové války prezident Miloš Zeman jmenoval generálporučíkem[10]

Jaroslav Klemeš byl čestným občanem města Chrudimě[11] a patronem 43. výsadkového praporu zde sídlícího.[12] Byl čestným občanem Ústí nad Labem. [13]

Poslední léta žil v Ústřední vojenské nemocnici v Praze na oddělení sociální péče. Zemřel ve spánku 7. srpna 2017.[14] Pohřeb s vojenskými poctami se uskutečnil 14. srpna ve strašnickém krematoriu.[15]

• 1944 – Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
• 1945 – Československý válečný kříž 1939
• 1945 – Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• 1945 – Československá medaile za zásluhy I. stupně
• 1997 – Medaile Za hrdinství[16]
• 2005 – Čestný pamětní odznak k 60. výročí ukončení 2. světové války [17]
• 2008 – Čestná pamětní medaile k 90. výročí vzniku Československé republiky [18]
• 2010 – Kříž obrany státu ministra obrany České republiky[19]
• 2016 – Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy
• Záslužný kříž ministra obrany ČR
• Medaile Za zásluhy o ČSLA I. stupně
• Pamětní kříž Za věrnost 1939-1945[20]

• REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.
• VONDRÁČEK, Jan. Poslední parašutista: Životní příběh generálmajora Jaroslava Klemeše. [s.l.]: Antlet, 2014. ISBN 978-80-905329-6-0.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Klemeš na Wikimedia Commons
• Životopis na webu Paměť národa
• Profil na lib.cas.cz
• Podrobnější životopis na meredit.cz
• Příběh Jaroslava Klemeše a Ludvíka Čambaly^{[nedostupný zdroj]} in Příběhy 20. století, ČRo Rádio Česko, 16. prosinec 2007