Jaroslav Čermák (architekt)

Jaroslav Čermák vystudoval v Plzni pět semestrů Vysoké školy strojní a elektrotechnické. Zájem o architekturu ho přivedl do Prahy, kde vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství. Po dokončení studia získával praxi u renomovaných architektů. Nejprve v letech 1929 – 1933 v ateliéru Jaroslava Fragnera a potom u Františka Alberta Libry, Josefa Havlíčka a Karla Honzíka. Jaroslavem Fragnerem byl pověřen, aby dohlížel na stavbu pražského Paláce Merkur. Po jeho dokončení v roce 1936 se Jaroslav Čermák stal hlavním architektem ve stavební firmě Stalmach a Svoboda. V letech 1937 – 1948 pracoval v projekční kanceláři „Huť“, kterou sám založil. Po ukončení její činnosti z politických důvodů v roce 1948 pracoval v 50. letech ve Státním výboru pro tělovýchovu a sport a ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury. Po politických čistkách v roce 1958 odešel do Průmstavu. Zemřel v Praze 12. června 1990 ve věku 89 let.

Jaroslav Čermák byl aktivní římský katolík, člen III. Řádu svatého Františka. V roce 1937 založil vlastní projekční kancelář s názvem „Huť“, jejíž specializací se stala moderní sakrální architektura a design. Jeho přáteli se stali osobnosti z řad umělecké avantgardy Růžena Vacková, Ladislav Vachulka, Josef Zvěřina, František Tichý, Jan Zrzavý a další. Impulsem pro práci Jaroslava Čermáka se stala představa biskupa Antonína Podlahy postavit v okrajových čtvrtích Prahy tolik kostelů, kolik hvězd měla svatozář Panny Marie ze strženého Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. V rámci tohoto projektu byly realizovány i dva návrhy kostelů Jaroslava Čermáka, funkcionalistický kostel svatého Jana Nepomuckého v Košířích včetně interiérů, kde ve velké míře uplatnil náboženskou symboliku a dřevěný kostel svatého Františka z Assisi v Krči. Po uzavření projekční kanceláře se s přáteli a spolupracovníky scházel v bytě malíře Miloslava Troupa, který se v roce 1949 vrátil z Paříže. Ten také spolupracoval s Jaroslavem Čermákem na rekonstrukci kostela svatého Stanislava v Pitíně, pro který navrhl okenní vitráže.

Mimo Prahu byly podle Čermákových návrhů postaveny kostely v Malém Beranově a v Českých Budějovicích a také kaple Božského Srdce Páně u Milosrdných sester III. řádu sv. Františka v areálu Fakultní nemocnice v Olomouci. Výjimkou ze sakrálních staveb je realizace funkcionalistické vily v Praze-Dejvicích.

I když byl představitelem avantgardního funkcionalismu, uznával tradiční klasické hodnoty. Ve svých prvních návrzích uplatňoval ještě u staveb venkovní sedlové střechy. Jeho stavby jsou charakteristické čistými, jednoduchými liniemi, vysokou hranolovou věží zakončenou zvonicí, nebo dobře viditelným křížem prostých tvarů. Ke konci tvůrčího období se v jeho díle objevují kubistické prvky. Inspirací mu bylo dílo německého architekta Rudolfa Schwarze, který byl považován za „velkého mystika a průkopníka nově chápaného liturgického prostoru“.[2] Některé z Čermákových staveb byly zapsány na Ústřední seznam kulturních památek České republiky.

Ke konci 50. let již nové stavby neprojektoval a věnoval se návrhům rekonstrukcí stávajících objektů.

• 
  kostel svatého Jana Nepomuckého v Praze-Košířích
• 
  kostel svatého Františka z Assisi v Praze-Krči
• 
  kostel Navštívení Panny Marie
  v Lechovicích (rekonstrukce)
• 
  vila, Velvarská čp. 1951/3
  v Praze-Dejvicích
• 
  Pomník skladatele Karla Bendla v Praze-Bubenči (architektonické řešení)