Jaromíra Hüttlová

Narodila se v rodině státního úředníka Zemského finančního ředitelství Tobiáše Eliáše a Rosalie (roz.Janovské, 1868–1943). Jaromíra vyrůstala s bratry Oldřichem a Mojmírem a sestrou Miloslavou. V roce 1899 se Eliášovi přestěhovali do Prahy, kde začala chodit do pětitřídní školy v Praze na Karlově, pak pokračovala ve studiu na dívčím gymnáziu Minerva a středoškolské vzdělání zakončila maturitou na Akademickém gymnáziu v roce 1912. Ve studiu pokračovala na Filozofické fakultě pražské německé univerzity – latinu a němčinu, aby perfektně zvládla jazyk. Za rok po sňatku s německým praporčíkem PhDr. Willym Hüttlem, v roce 1917 získala doktorát– PhDr. (prací Untersuchungen zum Leben der Kaiserin Julia Domna - Studie o životě císařovny Julie Domny) a dále studovala oba jazyky na Univerzitě Karlově. Vysvědčení učitelské způsobilosti (latiny a němčiny na středních školách) získala 18.12.1925; vyučovala v Praze na Reformním reálném gymnáziu ve Slezské ul. a Reálném gymnáziu Smíchov. Pak působila na Akademickém gymnáziu (klasickém) Na Příkopech a na Reálném gymnáziu ve Vršovicích v Kodaňské ulici, zde byl ředitelem prof. Josef Rybka, její druhý manžel od roku 1936. Po obsazení Sudet 1938 byly vdané profesorky předčasně penzionovány, aby se mohly umístit stovky profesorů odsunutých z pohraničí. V roce 1945 se J. Hüttlová-Rybková vrátila do škol – nejprve Klasické gymnázium Žižkov-Kubelíkova, pak Reálné gymnázium Lobkovicovo náměstí. Po zrušení gymnázií učila na nižším stupni škol (př.Na Zelené lišce), ale jiné předměty než měla aprobaci. V roce 1951 odešla do důchodu a až do konce svého života dávala soukromé hodiny němčiny, latiny a francouzštiny, většinou studentům z okolí svého stálého bydliště – na rozhraní Strašnic, Vinohrad a Žižkova – v Okrajní ulici. Tato lokalita je často zachycována v jejích románech z té doby. Jaromíra Hüttlová zemřela v 70 letech a je pochována v rodinné hrobce na hřbitově v Sadské u Nymburka.

autorka řady románů pro mládež i dospělé Jaromíra Hüttlová ve své pracovně

PhDr. Jaromíra Hüttlová je známá především jako spisovatelka - autorka povídek a románů pro mládež; napsala více než 40 knih a 8 povídek,[2] některé také pod pseudonymy Anna Štětková, B.Dubská, Jarmila Svobodová a Dr.J.H.. V třicátých a čtyřicátých letech 20. století byly její knihy neobyčejně populární. Patřily sice do kategorie umělecky nenáročné a zábavné konzumní četby, ale obsahovaly také výchovné a morální poslání. Ve svých románech se snažila vyhnout podbízivé kýčovité sentimentalitě, která se objevila [3] např. v knihách ze studentského prostředí Viléma Neubauera (př. Sextánka – kniha 1927, film 1936; Filosofka Mája – 1928). Jako pedagožka zachycovala reálnou atmosféru gymnaziálního světa, kde učila, popisovala studentský život v kolektivu i zdravou morálku studentů. Její dílo bylo adresováno především dospívajícím dívkám a dětem (např.edice Dívčí knihovna - Pod vlajkou mládí). Psala však i pro dospělejší čtenáře (více než 11 titulů) – některé její romány vyšly ve známé Červené knihovně. Obsahem většiny románů i povídek byla milostná témata, ale i příběhy s mírně dobrodružným nebo detektivním dějem. Romány byly většinou ilustrovány, v 30. letech např. A. L. Salačem, Artušem Scheinerem, F. J. Peškem, H. Jakobem, E. Posledníkem. Po roce 1941 napsala pro mládež už jen dvě knihy a čtyři povídky; v důchodu (po roce 1951) napsala ještě jednu knížku pro děti, ale rukopis nebyl nikdy vydán, protože jako „buržoasní“ spisovatelka byla na "seznamu režimem nežádoucích" autorů. Několik knih Jaromíry Hüttlové vyšlo v dalších upravených vydání v letech 1992-1994 a 2000, např.: v nakladatelství Ivo Železný-Praha: Dáša, pražská studentka (l. vyd. 1929); Jarčina píseň (1931 ); Táňa z naší oktávy (1930); Věrka, hvězda stadionu (1934); Rok dovolené (1934) a Ženy bez domova; Čajovna U dvou růží, Vánoční píseň; Zpověď ženy svého věku; Tragická léta (první vydání rukopisu z autorčiny pozůstalosti).

PhDr. Jaromíra Hüttlová měla dvě děti: dceru Editu (1917) a syna Pavla (1921-1995), ten byl povoláním ekonom, ale celý život psal básně, jak pro sebe, tak do novin a časopisů. V roce 1990 bylo v Praze ve Viole uvedeno pásmo jeho poezie (recitovali Radovan Lukavský a Vladimír Ráž). Zděděné literární vlohy se zřejmě projevují i v další generaci – blízko k psaní má i jeho dcera Mgr. Jaromíra Hüttlová (např. působí v České televizi jako scenáristka a dramaturgyně).

• Otec Jaromíry Hüttlové Tobiáš Eliáš byl znám pod jménem T. E. Tisovský (19.1. 1863 – 23.3.1939). Absolvent ČVUT v Praze byl zaměstnán na Zemském finančním ředitelství jako kontrolor, později vrchní kontrolní rada. Byl literárně činný a jeho tvorba představuje více než padesát položek. Novely; knihy pro děti; vzdělávací knihy; romány pro dospělé; překlady knih. Přítel Aloise Jiráska je čestným občanem tisovské obce a v roce 2008 mu byl u rodného domu čp.46 v Tisové odhalen pamětní kámen..
• Sestra Jaromíry Hüttlové - PhDr. Miloslava Eliášová (9.2.1891 – 14.1.1942 ) byla profesorkou převážně na Státních reálných gymnáziích, naposledy v Nymburku (1935–1941). Také se věnovala psaní, např. Příhody Odysseovy (1911), Cid: O národním hrdinovi španělském (1913 – obě u nakl. Šimáček, Praha); knížky vyšly znovu v roce 1921 (nakladatel Šolc a Šimáček).
• Mladší bratr Jaromíry Hüttlové – JUDr. Oldřich Eliáš (24. září 1895 - 8. listopadu 1941), úředník, vrchní rada Nejvyššího finančního kontrolního úřadu v Praze, se zajímal o kabbalu v souvislostech dějin židovského národa; navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu; jako jeden z mála českých hermetiků ovládal starou hebrejštinu. Jeho dílo - Monografie o Golemovi z roku 1924 je považována za nejlepší, co bylo ve světové literatuře k problematice magicky oživených soch publikováno. Hodně publikoval časopisecky, redigoval časopis Stopy duše. Za německé okupace byl zatčen, po věznění v Terezíně byl převezen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 8.11.1941 zemřel.
• Bratr JUDr. Mojmír Eliáš (1901–1945), byl gestapem zatčen v lednu 1945 a vězněn v Terezíně, po návratu domů podlehl tyfové infekci - zemřel 5.6.1945.
  • Publikace O.Eliáše: Mrtví se mstí - na okraj záhadné smrti objevitele hrobky Tutanchámonovy (Praha 1923); Magie a démonologie ve staré Babylónii (Praha 1923, reprint 1997); Golem - historická studie na podkladě okultním (Praha 1924, reprint 1996); Úvod do magie (Universalia, Praha 1935); Kabbala - pojem, dějiny a prameny (Praha 1938).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaromíra Hüttlová na Wikimedia Commons
• T.E.Tisovský
• Tisovský-Ottův slovník^{[nedostupný zdroj]}
• Oldřich Eliáš
• O.Eliáš

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaromíra Hüttlová
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. S. 369–371.
• Ottův slovník naučný, sv. XXV, str. 469
• PhDr.Eva Uhrová: "Život měl daleko k červené knihovně: Jaromíra Hüttlová psala a snila"; Měsíčník „Krásná“, č.10/2008;- článek
• TRS, Čtrnáctideník pro oblast Choceň, Vysoké Mýto a Litomyšle č.9/2008
• Tisovské okénko - Zpravodaj obce Tisová – duben 2008, str.3
• Novodobý český hermetismus - Milan Nakonečný, naklad.VODNÁŘ, 1. vydání, 1995