Jaromír Lauer

Část svého dětství bydlel s rodiči v Nizozemsku.[2]

Jeho vášní byla modelařina – rádiem řízená letadla. Vystudoval elektrotechnickou průmyslovku.[3]

Vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu UK, trenerský obor se specializací na judo (1980).

S kurzem sebeobrany začínal ve 14 letech v Praze na vinohradské koleji Budeč. Patřil k nejpoctivějším absolventům kurzu a tak se v 15 letech dostal po náboru do judistického klubu pražských vysokých škol TJ Slavia (dnešní USK Praha) k trenéru Jiřímu Mašínovi. V roce 1978 vyhrál s klubem prestižní pohár mistrů.[4]. V československé reprezentaci se pohyboval střídavě od roku 1978 poloviny sedmdesátých let dvacátého století. Snažil se kombinovat studium vysoké školy a sportovní kariéry.

V roce 1982 obsadil třetí místo na akademickém mistrovství světa ve finském Jyväskylä a stal se reprezentační jedničkou v polotěžké váze do 95 kg. V olympijském roce 1984 však do jeho váhové kategorie přišel Jiří Sosna. Kvůli bojkotu olympijských her v Los Angeles přišel o možnost se Sosnou bojovat o olympijskou nominaci. Po skončení sportovní kariéry se věnoval trenérské práci.

Trenér Petr Jákl st. ho popisoval jako charakterního v tréninku poctivého sportovce. Jeho dominantním rysem byla bojovnost a vůle po vítězství. Nemíval předzávodní stresy. Na druhou stranu tato vlastnost vedla k neopatrnosti a přílišné přímočarosti. Útočil i za bodového vedení a snažil se pokořit soupeře na ippon. Postrádal onu zápasnickou vychytralost. Pro větší úspěch v mezinárodní konkurenci potřeboval zlepšit technicko-taktické vedení boje.[5]

Svojí trenérskou kariéru spojil s domovským klubem USK Praha. Od roku 2007 převzal po Františku Jáklovi funkci staršího (šéftrenéra) trenéra.[6] V devadesátých letech dvacátého století vedl juniorskou reprezentaci.

Mezi jeho nejznámější žáky patří Lukáš Krpálek, kterého přivedl na Letní univerziádě v Kazani v roce 2013, ve dvěma zlatým medailím.