Jarmila Taussigová-Potůčková

Narodila se roku 1914 v Olomouci, členkou KSČ se stala roku 1932.[3]

Po volbách roku 1948 byla zvolena do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Zlín. Mandát nabyla až dodatečně v červenci 1951 jako náhradnice poté, co rezignoval poslanec Ivan Holý. V parlamentu zasedala jen do listopadu 1951, kdy rezignovala a místo ní nastoupil Jan Krátký.[5]

Zastávala i stranické funkce. V roce 1947 byla členkou sekretariátu ÚV KSČ. V období listopad 1948 - listopadu 1951 byla rovněž členkou Komise stranické kontroly. VIII. sjezd KSČ ji zvolil za členku Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ji potvrdil IX. sjezd KSČ. Její kariéra skončila náhle v roce 1951. 6. prosince 1951 byla vyloučena z KSČ.[6] Oficiální zdůvodnění znělo: „V souvislosti s odhalením Rudolfa Slánského jako vedoucího činitele spiknutí ve straně bylo zjištěno, že Jarmila Taussigová zneužila své funkce k protistranické činnosti a sloužila Rudolfu Slánskému v jeho zločinecké činnosti.“[7] Zatčena byla již 24. listopadu 1951. Byla pak odsouzena na 25 let odnětí svobody, propadnutí majetku a ztrátě občanských práv na 10 let.[3] Šlo o proces s pomahači protistátního spikleneckého centra z procesu s Rudolfem Slánským a byl to tzv. proces s krajskými tajemníky. Jednalo se o vykonstruovaný politický proces s vysokými komunistickými funkcionáři, který navazoval na proces s Rudolfem Slánským. Konal se 26. až 28. ledna 1954 před Nejvyšším soudem v Praze. Nejznámější odsouzenkyní tohoto procesu byla Marie Švermová. Jarmila Taussigová-Potůčková byla propuštěna na amnestii v roce 1960.[8][9]

Později působila jako spisovatelka knih pro děti (Král Bumbác a Návětřáčtí).[4]