Jarmila Nygrýnová

V roce 1970 se stala v Paříži juniorskou mistryní Evropy. Své největší úspěchy zaznamenala na halových mistrovstvích Evropy, kde získala dvě zlaté, tři stříbrné a jednu bronzovou medaili. Na halovém ME 1974 v Göteborgu a na halovém ME 1975 v polských Katovicích obsadila shodně čtvrté místo. V roce 1978 na evropském šampionátu v Praze na stadionu Evžena Rošického vybojovala výkonem 669 cm bronzovou medaili.

Třikrát reprezentovala na letních olympijských hrách. V roce 1972 na olympiádě v Mnichově skončila ve finále dvanáctá (624 cm). V Montrealu 1976 a v Moskvě 1980 vybojovala shodně šestá místa. Blíže k zisku medaile byla na letních hrách v roce 1976, kde její nejdelší pokus měřil 654 cm. Bronz tehdy získala za 660 cm Lidia Alfejevová a zlato za 672 cm východoněmecká atletka Angela Voigtová. V Moskvě skočila 683 cm, což by v Montrealu znamenalo olympijské zlato. V Moskvě však získaly medaile dálkařky, které překonaly sedmimetrovou hranici.[1]

Zlatou medaili získala na světové letní univerziádě v Římě v roce 1975. O dva roky později vybojovala na univerziádě v Sofii stříbro.[2]

Její úspěšnou sportovní kariéru doprovází podezření z dopingu, sportovní vzpěrač Jan Helebrant je o jejím dopingu přesvědčen,[3] Michal Polák z Antidopingového výboru ČR ji uvádí jako příklad sportovce, který za užívání anabolik zaplatil životem.[4] Jarmila Strejčková zemřela v roce 1999 na rakovinu.[3]

• hala – 663 cm – 13. březen 1977, San Sebastián
• dráha – 689 cm – 18. září 1982, Praha – NR

• skok daleký (hala) – (10x – 1971 - 73, 1975 - 1980, 1984)
• skok daleký (dráha) – (7x – 1970, 1976 - 1980, 1984)