Japonská invaze na Tchaj-wan (1616)

Tóan Murajama byl začátkem 17. století bohatý japonský obchodník z Nagasaki křesťanské víry. Vládou tokugavského šógunátu byl roku 1605 jmenován daikanem Nagasaki, tedy druhým nejdůležitějším úředníkem ve městě, po správci bugjó. Na starosti měl obchodní a finanční záležitosti města. Rodina Murajama po roce 1614 ztratila důvěru šógunátu, jednak kvůli své křesťanské víře a také kvůli účasti Murajamů ve válce mezi rody Tokugawa a Tojotomi, v níž se postavili na stranu Tojotomiů: Tóan Murajama roku 1614 poslal muže a zásoby Hidejori Tojotomimu a Tóanův syn František Murajama, katolický kněz, padl při obléhání ósackého hradu na straně Tojotomiů.[1]

Ve snaze o vylepšení své pověsti v očích Tokugawů požádal Tóan Murajama svého nadřízeného Hasegawa Sahjóeho o schválení expedice na Tchaj-wan. Souhlas dostal a v květnu 1616 vypravil pod velením svého syna Juana Murajamy 13 lodí s asi 300–400 vojáky.[pozn. 1] Cíl expedice byl zřejmě stejný jako u oficiální (a neúspěšné) japonské výpravy roku 1609 – podřídit si některé tchajwanské přístavy, pokud možno smírně a bez boje, a získat tak prostředníky pro obchod s Čínou.

Murajamova flotila vyplula z Nagasaki, a po zastávce na ostrovech Gotó se vydala k Tchaj-wanu. Cestou ji však rozehnala bouře. K tchajwanskému pobřeží dorazila pouze jediná loď,[3] zřejmě k Ťi-lungu nebo Tamsui na severu ostrova.[4] Vojáci a námořníci této lodi byli zaskočeni a obklíčeni nepřátelskými domorodci, kteří jim odřízli cestu k úniku, v beznadějné situaci se Japonci sami zabili.[5]

Tři lodě bouře zahnala k pobřeží mingské Číny, do provincie Fu-ťien, kde Japonci oloupili jedenáct čínských džunek, přitom pobili jejich posádky. Poté se vrátili do Nagasaki.[6] Tři největší lodě, včetně vlajkové lodě Juana Murajamy, bouře zahnala až do jižního Vietnamu, do Japonska se vrátili v létě 1617. Čtyři další lodě se vrátily do Japonska, v zachovaných zápisech není popsáno jakou cestou.[2]

Dvě poslední lodě flotily bouře zanesla k ústí řeky Min ve Fu-ťienu. Překvapený velitel blízké mingské vojenské posádky vyslal k Japoncům svého důstojníka, zjistit co jsou zač.[7] Následující den Japonci i s důstojníkem odpluli domů. Šógunát po zeznámení se s situací reagoval příkazem vrátit mingského důstojníka do Číny a s ním poslat vyslance s žádostí o navázání obchodních styků. Plavbu organizoval opět Tóan Murajama. Japonští poslové s důstojníkem dorazili do Fu-ťienu v květnu 1617 a navázali kontakt s místními mingskými úřady. Byl první diplomatický kontakt mezi japonským a čínským státem od roku 1549. Jednání nepřineslo konkrétní výsledky, Číňané Japonce informovali, že v případě nouze mohou japonské lodi přistát u čínského pobřeží, po obdržení pomoci, vody a zásob však musí odplout. Japonci odmítli odpovědnost za nedávný vpád na Tchaj-wan s tím, že to museli být nikým nekontrolovaní piráti.[8]

K dalšímu pokusu o navázání čínsko-japonských vztahů došlo až roku 1621 z iniciativy říše Ming, kdy mingské úřady pověřili jednoho čínského obchodníka předáním dopisů pro správce Nagasaki a šóguna. Šogunát se k mingské iniciativě postavil odmítavě, v té době se již pro něj ve vztazích se sousedy Japonska nebyl prioritou obchod s Čínou, ale potlačování vlivu křesťanství.[9] Během perzekuce křesťanů byl popraven i Juan Murajama a tři jeho bratři, jejich otce Tóana šógunát za zneužití úředních pravomocí (obviněn byl ze zpronevěry a zabití 17–18 lidí) vypověděl na ostrov v Tokijském zálivu a pak popravil.[10]