Janko Alexy

Pocházel z početné rodiny a vzdělání získal v Liptovském Mikuláši a na gymnáziu v Lučenci. Po ukončení studia pracoval jako praktikant v lékárně v Prievidze. Od roku 1919 pokračoval ve studiu v Praze na malířské akademii, v roce 1920 absolvoval půlroční studijní pobyt v Paříži. Po ukončení studia pracoval jako profesor malířství na gymnáziu v Bratislavě a od roku 1927 se věnoval jenom umělecké činnosti. Roku 1930 se usadil v Martině na Slovensku, později v Piešťanech a roku 1937 se vrátil do Bratislavy.

V roce 1964 byl jmenován národním umělcem.

Hrob na bratislavském hřbitově Slavičí údolí (Slávičie údolie)

Jeho rozsáhlé dílo obsahuje okolo 1300 olejů, pastelů, temper a kreseb inspirovaných lidovou tvorbou, legendami a krajinou. V 50. letech vytvářel návrhy pro architekturu a tapiserie. Později se vrátil k inspiracím z lidové tvorby. Výrazně se zasloužil o rekonstrukci Bratislavského hradu. Stal se jedním ze zakladatelů slovenského moderního výtvarného umění a byl organizátorem kulturního života.

Janko Alexy - Púchovčan

Jeho literární činnost pro něho nebyla prvořadá, naproti tomu byla soustavná a nezanedbatelná – vydal více než 20 knih. Společně s Gejzou Vámošem vydával literárněumělecký časopis Svojeť, který založili v roce 1922.

• 1924 – Jarmilka
• 1928 – Grétka
• 1930 – Veľká noc
• 1932 – Na voľnej vôľuške
• 1935 – Hurá
• 1936 – Už je chlap na nohách
• 1940 – Zlaté dno
• 1942 – Dom horí
• 1946 – Zabudnutý svet
• 1948 – Osudy slovenských výtvarníkov
• 1949 – Profesor Klopačka
• 1956 – Život nie je majáles
• 1957 – Ovocie dozrieva
• 1970 – Tam ožila sláva