Rekonstrukce Bratislavského hradu

Hrad v roce 1947

Dějiny Bratislavského hradu jsou velmi bohaté, první konkrétní zmínka o dnešním objektu sahá do roku 907 našeho letopočtu. Vzhledem k neustále společenské a politické změny se mění i samotný hrad, přizpůsobuje se aktuálním podmínkám a novým funkcím. Původní obytná věž z 13. století se postupně přetransformovala do podoby mohutného reprezentačního sídla uherských králů. Roku 1811 hrad výrazně poznamenal velký požár, ve stavu chátrající ruiny setrvával až do roku 1953, kdy byly zahájeny práce na rozsáhlé rekonstrukci.

V roce 1942 se uskutečnila mezinárodní architektonická soutěž na řešení Bratislavského podhradí a ruiny hradu. Architekt Emil Belluš prezentoval v soutěži návrh architektonického novotvaru jako náhrady ruiny. Jeden ze zahraničních architektů dokonce navrhl nahradit hradní ruinu soustavou absolutně nesouvisejících moderních staveb.

Janko Alexy byl hlavním impulsem k rozsáhlé rekonstrukci hradu do podoby, v jaké je nám znám i dnes. S objektem se blíže seznámil údajně u svého strýce Ferdinanda v Liptovském Mikuláši. Spojence na záchranu hradu začal shánět již během studií na vysoké škole, trvalo to mnoho let. Štěstím pro samotný hrad byl fakt, že Alexy dokázal ke spolupráci přesvědčit i profesora architektury Alfréda Piffla, který se pro hrad doslova nadchl.

O Alfredu Pifflovi, profesorovi dějin architektury na nově založené Fakultě architektury a pozemního stavitelství Slovenské vysoké škole technické, bylo známo, že do svých památkářských aktivit pravidelně zapojuje i své studenty. Stejně tomu bylo i v případě Bratislavského hradu. Na jaře roku 1953 začali zaměřování hradních ruin a výzkumy hradního areálu. Na základě výzkumů byly stanoveny metody památkové obnovy objektu, padlo rozhodnutí uvést ruinu do tzv. "Tereziánské" podoby. Při zpracovávání studie Pifflovi asistovali kromě kolegů architektů Mikuláše Baša, Jána Lichnera a Daniela Majzlíka i studenti. Šlo o komplikovanou problematiku, ale studie byla připravena na prezentaci již roku 1955, kdy byla předvedena Pověřenectvu kultury.

Rekonstrukce hradu byla velmi náročnou záležitostí, kolektiv pod vedením Alfréda Piffla neustále zápasil s drobnými či většími problémy. Problémem číslo 1 byl již samotný projekt, který měl kromě sympatizantů i nepřející, dokonce i na půdě Fakulty architektury a pozemního stavitelství, kde Piffl působil. Bylo mu vyčítáno množství nedostatků, počínaje amatérským výzkumem, konče kritikou architektonického ztvárnění střechy hradu. Mnohým, včetně tehdejšího Pifflova kolegy na Fakultě architektury a pozemního stavitelství Emila Belluše, se nezamlouval již vlastní nápad hrad rekonstruovat.

Dalším problémem byl neustálý nedostatek pracovní síly; Piffl nabíral brigádníky i z řad studentů architektury. Dělníky mu často odváděli na jiné činnosti, například na stavbu prvomájové tribuny.

Posledním problémem byl fakt, že si kromě Piffla a Alexyho nedokázal téměř nikdo udržet počáteční nadšení pro rekonstrukci hradu a řady odpůrců se neustále rozšiřovaly.

V srpnu 1957 Piffl hrad nedobrovolně opustil. Byl obviněn z pomlouvání spřátelené mocnosti a na dva roky uvězněn. Dnes je prokázáno, že šlo o vykonstruovaný proces. Faktem zůstává, že důvody, pro které se Alfréd Piffl ocitl ve vězení, zůstanou možná už navždy tajemstvím.

Stav v roce 1961

I přes odstoupení jednoho z nejdychtivějších zastánců záchrany hradu se rekonstrukční práce nezastavily, naopak - pokračovaly pod vedením architekta Dušana Martinčeka. Hrad byl veřejnosti v již obnovené podobě představen roku 1968.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rekonštrukcia Bratislavského hradu na slovenské Wikipedii.

• Pohaničová, J.: Alfréd Piffl – architekt s dušou pamiatkára.
• Pamiatky a Múzeá 2, 2007. s. 57–61
• Droppová, Z.: Zabudnutý záchranca. Reality 13, 2007. s. 12–14