Jang Tching-che

Jang Tching-che
Jang Tching-che
	Anonymní portrét z čchingského období
první velký sekretář
	Ve funkci:; 1. 1512 – 1515; 2. 1517 – 1524
Panovník	Čeng-te, Ťia-ťing
Předchůdce	1. Li Tung-jang; 2. Liang Čchu
Nástupce	1. Liang Čchu; 2. Ťiang Mien
velký sekretář
	Ve funkci:; 1507 – 1515; 1517 – 1524
Panovník	Čeng-te, Ťia-ťing
Narození	1459 ; Sin-tu (prefektura Čcheng-tu, provincie S’-čchuan)
Úmrtí	1529
Národnost	Chan
Země	říše Ming
Choť	Chuang Š’
Rodiče	Jang Čchun a Jie Š’
Děti	Jang Šen (syn)
Příbuzní	Chuang O (snacha)
Alma mater	ťin-š’ (1478)
Náboženství	konfucianismus
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jang Tching-che (čínsky pchin-jinem Yáng Tínghé, znaky zjednodušené 杨廷和, tradiční 楊廷和, 1459–1529) byl politik čínské říše Ming, za vlády císařů Čeng-teho a Ťia-ťinga zaujímal funkci prvního velkého sekretáře a fakticky stál v čele vlády.

Jména

Jang Tching-che používal zdvořilostní jméno Ťie-fu (čínsky pchin-jinem jièfú, znaky 介夫) a pseudonym Š’-čaj (čínsky pchin-jinem Shízhāi, znaky zjednodušené 石斋, tradiční 石齋). Za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Wen-čung (čínsky pchin-jinem Wénzhōng, znaky 文忠).

Život

Jang Tching-che pocházel z okresu Sin-tu v prefektuře Čcheng-tu provincie S’-čchuan, narodil se roku 1459.[1] Při studiu konfucianismu ukázal výjimečné nadání a úřednickými zkouškami proto prošel neobvykle rychle, palácové zkoušky složil a hodnost ťin-š’ získal už roku 1478,[1] v neobvykle nízkém věku pouhých 19 let (průměrný věk při složení palácových zkoušek byl kolem 35; jeho otec složil zkoušky až roku 1481).

Po zkouškách sloužil v akademii Chan-lin. Roku 1507 byl jmenován velkým sekretářem, o pět let později stanul v čele velkého sekretariátu. V období 1515–1517 odstoupil z funkcí kvůli smutku za zemřelého otce.

V posledních letech vlády Čeng-tea stál v čele vlády, po jeho smrti s podporou císařovny vdovy Čang prosadil za nového císaře mladého Ču Chou-cchunga (znám jako Ťia-ťing), Čeng-teho nejbližšího bratrance.[2][3] S novým císařem Ťia-ťingem se však dostal do konfliktu, tzv. velkého sporu o obřady, když žádal císaře, aby se nechal formálně adoptovat roku 1505 zemřelým císařem Chung-č’em (a stal se tak „mladším bratrem“ svého předchůdce). Císař se nechtěl vzdát vztahu ke svým biologickým rodičům a po třech letech debat se mu roku 1524 podařilo dotlačit Jang Tching-chea k rezignaci.[4]

Na spor o obřady doplatil i jeho syn Jang Šen (1488–1559), vynikající učenec, první v palácových zkouškách roku 1511.[5] Jang Šen také sloužil v akademii Chan-lin, ale roku 1524 byl jako vedoucí postava strany oponující císaři zbaven statutu úředníka a degradován na vojáka. Zbytek života strávil ve vyhnanství v provincii Jün-nan.[5]

Jang Tching-che byl roku 1528 vyřazen z úřednického stavu, příštího roku zemřel. Roku 1567 se dočkal rehabilitace a posmrtného jména Wen-čung (文忠).[1]

Reference

GILES, Herbert A. A Chinese biographical dictionary. London: B. Quaritch, 1898. Dostupné online. S. 915–916. (anglicky)
GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1, ISBN 023103833X. S. 313. (anglicky)
GEISS, James. The Cheng-te reign, 1506-1521. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis. The Cambridge History of China: Volume 7, The Ming Dynasty, 1368-1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [Dále jen Geiss]. ISBN 0521243327. S. 403–439, na s. 437. (anglicky)
GEISS, James. The Chia-ching reign, 1522-1566. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 444–449. (anglicky)
CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun; OWEN, Stephen. The Cambridge History of Chinese Literature : Volume 2. Cambridge, New York, Mebourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi, Dubai, Tokyo: Cambridge University Press, 2010. ISBN 0521116775, ISBN 9780521116770. S. 1–62, na s. 43. (anglicky)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[giles_915_916-1] GILES, Herbert A. A Chinese biographical dictionary. London: B. Quaritch, 1898. Dostupné online. S. 915–916. (anglicky)

[goodrich_313-2] GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1, ISBN 023103833X. S. 313. (anglicky)

[geiss88_437-3] GEISS, James. The Cheng-te reign, 1506-1521. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis. The Cambridge History of China: Volume 7, The Ming Dynasty, 1368-1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [Dále jen Geiss]. ISBN 0521243327. S. 403–439, na s. 437. (anglicky)

[geiss_444_449-4] GEISS, James. The Chia-ching reign, 1522-1566. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 444–449. (anglicky)

[chang_43-5] CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun; OWEN, Stephen. The Cambridge History of Chinese Literature : Volume 2. Cambridge, New York, Mebourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi, Dubai, Tokyo: Cambridge University Press, 2010. ISBN 0521116775, ISBN 9780521116770. S. 1–62, na s. 43. (anglicky)