Jang Kuo-čung

Jang Kuo-čung (čínsky pchin-jinem Yáng Guózhōng, znaky tradiční 楊國忠, † 15. července 756) byl státník čínské říše Tchang. V letech 753–756 stál v čele tchangské vlády jako vedoucí ústředního sekretariátu, jednoho ze tří nejvyšších civilních úřadů tchangské administrativy. Za svůj vzestup z původně nevýznamného postavení do nejvyšších úřadů vděčil příbuzenství s Jang Kuej-fej, od roku 745 oblíbené konkubíně tchangského císaře Süan-cunga.

Jang Kuo-čung
NarozeníDesetiletí od 700
Úmrtí15. července 756
Povolánípolitik
Partner(ka)Lady Guoguo
DětiYang Ku
Yang Xuan
Yang Xiao
Yang Xi
RodičeYang Xun a Q110231072
RodYang clan of Hongnong
Funkcekancléř říše Tchang
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Jang Kuo-čungovo vlastní jméno bylo Jang Čao, Kuo-čung bylo jméno dané mu později císařem Sün-cungem. Jeho otec byl nevýznamný úředník, Jang Kuo-čung mládí trávil jako hazardní hráč, později sloužil v S’-čchuanu v armádě a v nižších úředních funkcích. Po vzestupu Jang Kuej-fej, jeho sestřenice z druhého kolena, si ho všimli vlivní s’čchuanští politici Sien-jü Čung-tchung a Čang-čchiou Ťien-čchiung, kteří ho vyslali do hlavního města, Čchang-anu. Zde s pomocí Jang Kuej-fej dosáhl povýšení a povýšili i jeho s’čchuanští patroni.[1]

Jak Jang postupoval ve funkcích, na ministerstvu daní a dalších úřadech spravujících státní finance, rostl jeho vliv, a díky podpoře Jang Kuej-fej a důvěře císaře natolik zasílil, že se stal rivalem Li Lin-fua, stojího v čele tchangské vlády (jako vedoucí ústředního sekretariátu).[2] I během pobytu v hlavním městě si uchoval vliv v S’-čchuanu, kde byl vojenským guvernérem ťie-tu-š’ jeho podporovatel Sien-jü Čung-tchung. Roku 751 však Sien-jü Čung-tchung při neuváženém vojenském tažení proti státu Nan-čao utrpěl drtivou porážku, Jang Kuo-čung ji přestál, když před císařem zatajil její rozsah, nicméně koncem roku 751 převzal post ťie-tu-š’ v S’-čchuanu. Roku 752 se Li Lin-fuovi podařilo přesvědčit císaře, aby Jang Kuo-čungovi nařídil odjet do S’-čchuanu, kde pokračovaly pohraniční boje s Nan-čaoem, a stabilizovat situaci. Záhy však Li Lin-fu onemocněl a Jang Kuo-čung dostal příkaz k návratu. Začátkem roku 753 Li Lin-fu zemřel a vzápětí Jang Kuo-čung zaujal jeho místo v čele sekretariátu a vlády.[3]

Jang Kuo-čung byl schopný intrikán a manipulátor, nicméně neměl kvality státníka a administrátova nutné k úspěšnému řízení státu. Navíc, přestože ovládal civilní správu říše, jmenování úředníků (jako ministr státní správy) i finance státu (jako předseda různých finančních komisí), chyběl mu přímý vliv na pohraniční armády, kontrolované guvernéry vojenské síly ťie-tu-š’ (jeho vlastní velení v S’-čchuanu nemělo velký vliv, vzhledem k relativní nepočetnosti tamní armády, její vzdálenosti od metropole a obtížnému spojení s ní). Dva nejvýznamnější generálové – velitel severozápadních armád Ke-šu Chan a velitel severovýchodních armád An Lu-šan však byli znepřátelení, a Jang Kuo-čung sice udržel korektní vztahy s prvním, s druhým se však roku 754 jeho vztahy nenapravitelně vyhrotily, a oba si vzájemně nevěřili. V metropoli Jang Kuo-čung v letech 754–755 odstranil několik potenciálních soupeřů, jeho nepřátelství s An Lu-šanem však rostlo, až se An Lu-šan koncem roku 755 otevřeně vzbouřil,[4] bez odporu přitáhl k Žluté řece, rozprášil narychlo sestavenou tchangskou armádu a obsadil vedlejší hlavní město říše, Luo-jang, v němž se počátkem února 756 prohlásil císařem říše Velká Jen. Na jaře 756 se postup rebelů zastavil a tchangské armády je začaly zatlačovat. V červenci 756 se však tchangská ofenzíva zhroutila, když An Lu-šan rozdrtil hlavní tchangskou armádu a vytáhl na Čchang-an.

Císař Süan-cung reagoval útěkem do S’-čchuanu. Na cestě, v Ma-wej západně od Čchang-anu, vzbouření vojáci doprovodu zabili Jang Kuo-čenga a donutili císaře souhlasit s popravou Jang Kuej-fej. Süan-cung poté pokračoval na jihozápad a usadil se v s’čchuanském I-čou (dnešní Čcheng-tu), zatímco jeho syn, korunní princ, odešel na severozápad do Ling-wu na Žluté řece. Zde se 12. srpna prohlásil za císaře (znám je jako Su-cung).[5]

Odkazy

Reference
  1. TWITCHETT, Denis. Hsuan-tsung (reign 712-56). In: TWITCHETT, Denis. The Cambridge History of China: Volume 3, Sui and T'ang China. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1979. [Dále jen Twitchett]. ISBN 978-0-521-21446-9. S. 333–463, na s. 428. (anglicky)
  2. Twittchett, s. 429–430.
  3. Twittchett, s. 445–446.
  4. Twittchett, s. 447–453.
  5. Twittchett, s. 460–461.

Literatura
  • PULLEYBLANK, E. G. The An Lu-Shan Rebellion and the Origins of Chronic Militarism in Late T'ang China. In: PERRY, John Curtis; SMITH, Bardwell L. Essays on T'ang Society: The Interplay of Social, Political and Economic Forces. Leiden: Brill, 1976. ISBN 9004047611, ISBN 9789004047617. S. 32–60. (anglicky)
  • TWITCHETT, Denis. Hsuan-tsung (reign 712-56). In: TWITCHETT, Denis. The Cambridge History of China: Volume 3, Sui and T'ang China. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1979. ISBN 978-0-521-21446-9. S. 333–463. (anglicky)
  • XIONG, Victor Cunrui, a kol. Historical Dictionary of Medieval China. Lanham, Maryland: Scarecrow Press, 2009. ISBN 978-0-8108-6053-7. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.