Li Lin-fu

Li Lin-fu (čínsky pchin-jinem Lǐ Línfǔ, znaky 李林甫, † 3. ledna 753) byl státník čínské říše Tchang. Za vlády císaře Süan-cunga, v letech 736–753, stál v čele tchangské vlády jako vedoucí ústředního sekretariátu, jednoho ze tří nejvyšších civilních úřadů tchangské administrativy.

Li Lin-fu
Narození683
Úmrtí3. ledna 753 (ve věku 69–70 let)
Povolánímalíř a básník
DětiLi Xiu
Li ?
Li Yu
Li Zu
RodičeLi Sihui
RodHouse of Li
Funkcekancléř říše Tchang
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Li Lin-fu byl člen vedlejší větve císařského rodu, začínal jako důstojník v armádě, později působil v nižších úřadech. Projevil se jako nadaný administrátor a rychle postupoval, v polovině 20. let sloužil jako náměstek vedoucího kontrolního úřadu.[1] Později působil na ministerstvu státní správy, roku 734 byl jmenován císařským rádcem (caj-siang na úrovni vedoucího tří kanceláří,[2] od roku 736 stál v čele ústředního sekretariátu a tchangské vlády, když vytlačil z těchto funkcí Čang Ťiou-linga (současně s podporou Li Lin-fua Niou Sien-kche nahradil Pchej Jao-čchinga na místě císařského rádce a vedoucího kanceláře Men-sia).[3]

Současně Li Lin-fu vedl i ministerstvo daní (735–736)[4] a ve 40. letech i ministerstvo státní správy. Roku 736 provedl reformu výběru daní, která vedla ke zjednodušení administrativy a přizpůsobení výše daní místním podmínkám.[4] Od roku 738 také držel post vojenského guvernéra ťie-tu-š’ severozápadu říše, a sice oblastí Lung-jou (do 742) a Che-si (do 740).[5] jelikož císař Süan-cung se ve 40. letech stáhl z bezprostřední účasti na politice, Li Lin-fu převzal řízení říše a měl větší moc než jeho předchůdci.

Roku 742 zemřel Niou Sien-kche; poté se Li Lin-fu zbavil potenciálních konkurentů, nicméně začátkem 50. let již jeho moc ohrožoval Jang Kuo-čung, původně jeden z pomocníků při čistkách. Jak Jang postupoval ve funkcích, na ministerstvu daní a dalších úřadech spravujících státní finance, rostl jeho vliv, i díky důvěře císaře a podpoře císařovy oblíbenkyně Jang Kuej-fej (Jang Kuo-čungovy vzdálené příbuzné).[6] Roku 752 se Li Lin-fuovi podařilo přesvědčit císaře, aby Jang Kuo-čungovi nařídil odjet do S’-čchuanu, kde probíhaly pohraniční boje s Nan-čaoem, a stabilizovat situaci. Záhy však Li Lin-fu onemocněl a Jang dostal příkaz k návratu. Začátkem roku 753 Li Lin-fu zemřel a vzápětí Jang Kuo-čung zaujal jeho místo v čele sekretariátu a vlády.[7]

Odkazy

Reference
  1. TWITCHETT, Denis. Hsuan-tsung (reign 712-56). In: TWITCHETT, Denis. The Cambridge History of China: Volume 3, Sui and T'ang China. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1979. [Dále jen Twitchett]. ISBN 978-0-521-21446-9. S. 333–463, na s. 389. (anglicky)
  2. Twittchett, s. 397–398.
  3. Twittchett, s. 408–409.
  4. Twittchett, s. 402.
  5. Twittchett, s. 410–411.
  6. Twittchett, s. 429–430.
  7. Twittchett, s. 445–446.

Literatura
  • PULLEYBLANK, E. G. The An Lu-Shan Rebellion and the Origins of Chronic Militarism in Late T'ang China. In: PERRY, John Curtis; SMITH, Bardwell L. Essays on T'ang Society: The Interplay of Social, Political and Economic Forces. Leiden: Brill, 1976. ISBN 9004047611, ISBN 9789004047617. S. 32–60. (anglicky)
  • TWITCHETT, Denis. Hsuan-tsung (reign 712-56). In: TWITCHETT, Denis. The Cambridge History of China: Volume 3, Sui and T'ang China. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1979. ISBN 978-0-521-21446-9. S. 333–463. (anglicky)
  • XIONG, Victor Cunrui, a kol. Historical Dictionary of Medieval China. Lanham, Maryland: Scarecrow Press, 2009. ISBN 978-0-8108-6053-7. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.