Janez Stanovnik

Janez Stanovnik (pseudonym Tine Koren[1]; 4. srpna 192231. ledna 2020) byl slovinský politik, právník a ekonom.

Janez Stanovnik
Předseda Předsednictva
SR Slovinsko
Ve funkci:
1988  1990
PředchůdceFrance Popit
NástupceMilan Kučan
Stranická příslušnost
ČlenstvíSvaz komunistů Jugoslávie (Svaz komunistů Slovinska)

Narození4. srpna 1922
Lublaň, Království SHS (dnes Slovinsko)
Úmrtí31. ledna 2020 (ve věku 97 let)
NárodnostSlovinec
Alma materPrávnická fakulta Bělehradské univerzity
Profeseekonom, právník
OceněníŘád svobody Slovinské republiky
Řád zásluh pro lid
Řád za statečnost
Partyzánská pamětní medaile 1941
Řád bratrství a jednoty
CommonsJanez Stanovnik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Janez Stanovnik se narodil v Lublani jako druhé ze sedmi dětí, jeho otec byl právník politicky činný v řadách Slovinské lidové strany. Stanovnik studoval gymnázium, kde byli jeho spolužáky také Janko Smole (pozdější premiér) nebo skladatel Uroš Krek.[2][3] Stanovnik se stýkal se členy křesťansko-socialistického sdružení Zarja Edvarda Kocbeka a Boga Grafenauera.[3] V roce 1940 nastoupil Stanovnik na právnickou fakultu Univerzity v Lublani, práva ale dokončil až po válce na Univerzitě v Bělehradě.[3]

Mimo to byl členem redakce Kocbekova revue Dejanje.[3] Svou první politickou řeč učinil Stanovnik v reakci na přistoupení Jugoslávie k Paktu tří 25. března 1941.[3] Do Osvobozenecké fronty se zapojil ihned po jejím zformování.[3] Z italského zajetí se dostal díky svému breviáři a růženci, když Italy přesvědčil, že je student náboženství, a ne komunista.[3] V únoru 1942 se přidal k partyzánům.[4]

V únoru 1944 vstoupil do komunistické strany, od dubna 1944 do května 1945 byl členem zemské rady v kraji Primorska.[3] Za manželku si vzal partyzánskou spolubojovnici Marju, se kterou měl dva syny – Aleše a Tineta.[3]

Od konce války strmě stoupala jeho politická kariéra. V roce 1947 se zúčastnil mírové konference v Paříži, v roce 1952 se stal ekonomickým zástupcem Jugoslávie při ústředí OSN v New Yorku.[3] Do Jugoslávie se vrátil v roce 1956, od roku 1958 byl federálním poslancem a poté ředitelem Institutu pro mezinárodní politiku a ekonomii v Bělehradě, do Lublaně se vrátil v roce 1962, několik měsíců byl v roce 1964 dokonce děkanem ekonomické fakulty tamější univerzity.[3] V roce 1965 působil jako zvláštní poradce UNCTAD (Konference OSN o obchodu a rozvoji).[5] Poté se stal v roce 1966 členem federální vlády. V letech 1967 až 1983 byl výkonným tajemníkem Evropské hospodářské komise OSN.[5] V květnu 1988 se stal předsedou Předsednictva Socialistické republiky Slovinsko. Počáteční pohodlnost funkce vystřídá tlak, když se u něj střídají zástupci Výboru pro ochranu lidských práv a Jugoslávské lidové armády. Stanovnik přivedl zemi k prvním demokratickým volbám a v roce 1990 předal funkci předsedy Předsednictva Milanu Kučanovi.[3]

Na čas se stáhl z veřejného života, do kterého se vrátil v roce 2002, kdy obdržel státní vyznamenání – zlatý Čestný řád svobody, o rok později pak vyjádřil veřejnou podporu vstupu Slovinska do EU a NATO.[3] Janez Stanovnik byl předsedou Svazu sdružených bojovníků národněosvobozeneckého boje.[6]

Odkazy

Reference

  1. OMEROVIĆ, Adi. Janez Stanovnik. 24ur.com [online]. 2007-04-27 [cit. 2010-01-02]. Dostupné online. (slovinsky)
  2. Življenje »očeta naroda«: Janez Stanovnik, predsednik Zveze borcev Slovenije. Revija Naša žena [online]. 2007-10 [cit. 2010-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-10. (slovinsky)
  3. PIRC, Vanja. Kdo je kdaj: Janez Stanovnik. Mladina tednik [online]. 2004 [cit. 2010-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-11. (slovinsky)
  4. VRHUNEC, Marko. Jubilej Janeza Stanovnika. Gorenjski Glas [online]. 2007-08-10 [cit. 2010-01-03]. Dostupné online. (slovinsky)[nedostupný zdroj]
  5. UNIHP. Janez Stanovnik [online]. C2009 [cit. 2010-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
  6. STA. Janez Stanovnik: Za povojne poboje sem vedel, a se ne počutim krivega. Dnevnik.si [online]. 2009-03-26 [cit. 2010-01-03]. Dostupné online. (slovinsky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.