Jana Knitlová

Ve svém prvním dramatu „Sekyra na studánky“ (Městská divadla pražská, premiéra 31. ledna 1978[10]), které se odehrává o silvestrovské noci, se soustředí na vztah mezi partnery a formování osobnosti obecně. Podobné téma zvolila i v komedii „Neviditelný spratek“. „Soukromá derniéra“ je divadelní hra popisující situaci dvou herců, kteří se střetli s totalitní mocí, autorka si zde klade otázky o smyslu života i vztahu k vlasti.

V sedmdesátých let se vedení rozhlasu snažilo podpořit tvorbu dramatických pořadů, především původní rozhlasovou tvorbu. Mezi autory, kteří se soustředili na osud konkrétního člověka, na příběh a téma, mnohdy připomínající až komorní zkušenosti a pocity posluchačů, patřila i Jana Knitlová. Mezi lety 1974 až 1980 napsala rozhlasové hry „Kdo miluje dobrou knihu“, „Vinna je Nina“, „Rány vítězů“, „Tak dnes večer“ a další. Společně se svým manželem Oldřichem Knitlem napsala hry „Až překročím práh tohoto domu“ a „Nejzazší citu mez“.

Její rozhlasová dramata jsou charakterizována zaměřením na mladou generaci, přiměřeně působí výchovné tendence autorky, důraz na morální hodnoty.[11] Pro děti napsala Jana Knitlová rozhlasové hry: „Tužka s Mikymauzem“ (o přátelství dvou spolužaček, které naruší konkurs na roli ve filmu), „Hodina mezi psem a andulkou“, „Lyžování s prababičkou“, „Nesnese se se sestrou“, „Rádio Bubu“, „Bota jménem Melichar“ (podle vlastní stejnojmenné prózy). Spolu s manželem, napsali rozhlasové hry „Hvězdná blecha“[12] a „Neptej se a skákej“.[13]

Vedle autorské práce se Jana Knitlová věnovala i dramatizaci rozhlasových her, např. „Zlatý řetěz“ (dramatizace novely Alexandra Grina), „Příběhy Pata Hobbyho“ (soubor povídek F. S. Fitzgeralda), „Podfukářská série“ a „Vánoce na objednávku“ (povídky O’Henryho), „Rozum a cit“ (adaptace románu J. Austenové), „Fitzgeraldovi – takový krásný pár“ (inscenace o životě F. S. Fitzgeralda a jeho ženy; název je inspirován prózou autora „Takový krásný pár“[14]), pro rozhlas upravila i svoji divadelní hru „Soukromá derniéra“.

Zpracovala román pro děti „Bratři Lví srdce“ od Astrid Lindgrenové, „Nevěsta pro čaroděje„ a „Tajemství třináctého nástupiště“, dvě dramatizace pohádek Evy Ibbotsonové.

Je autorkou scénářů k filmům „Krakonoš a lyžníci“, „Malinový koktejl“, „Bota jménem Melichar“. Zpracovala krátký film „Díváme se divadlem“. Česká televize uvedla, na základě jejích scénářů, inscenace „Noc k otvírání studánek“, „Dva na schodišti“ a pohádku „O princezně se zlatým lukem“.

Známé jsou její adaptace literárních děl: „Německý uprchlík“ od Bernarda Malamuda v režii Viktora Polesného, „Hodiny od Fourniera“ podle předlohy Guy de Maupassanta v režii Jiřího Chlumského, „Poklad pana H.“ komedie na motivy povídky W. S. Maughama v režii Karla Smyczka. Nelze zapomenout na „Specialitu šéfkuchaře“ v hlavní roli s Jiřím Lábusem, od v Stanleyho Ellina nebo detektivní příběh podle povídky E. A. Poea „Vrah jsi ty!“ v režii Lucie Bělohradské.

V roce 1974 se Jana Knitlová představila s dalšími začínajícími autory (Vladimír Klapka, Hana Dlouhá, Sylva Daníčková, Pavel Hajný) souborem povídek a novel „Kdo sní víc večeří“. Novela z roku 1978 „Kdo pojede kávovou řeku“ vypráví příběh o lásce studentky na mezinárodním táboře. Román „Talent na Julii“ o mladé talentované herečce, která se snaží zajistit své nemanželské dcerce domov,[15] se tematicky nevymyká z její tvorby. Hlavní hrdinkou je žena a hledání cesty životem. „Potvrzení o zrušeném létu“ je humorný román o lásce a dietách jedné dámy.

Nakladatelství Motto vydalo v roce 2011detektivku Pátý list čtyřlístku.[7] Knižně vyšly také „Krakonoš a lyžníci“ a „Bota jménem Melichar“. Pro děti vydala verše popisující každodenní život jedné rodiny „Jaké je to u nás doma“ a knihu o cestování v čase „Stoletá holka“, kde se potkává chlapec na konci 20. století s prababičkou. V rámci její literární tvorby lze nalézt příspěvky i ve sbornících.[11]

Rozhlasová komedie parodující divácké a posluchačské soutěže, „Písničky“ dostala cenu Prix Bohemia Radio v roce 1999.