Jan Vaněk (architekt)

Jan Vaněk se narodil v Třebíči v roce 1891, jeho otcem byl majitel stolařské dílny. Mezi roky 1905 a 1909 studoval v Chrudimi průmyslovou školu pro zpracování dřeva, posléze do roku 1911 žil v Německu, kde pracoval v nábytkářských dílnách v Mnichově, Stuttgartu a Heilbronnu, spolupracoval také s architekty, jako byl Bruno Paul. V roce 1911 převzal dílnu svého otce a přejmenoval společnost na Uměleckoprůmyslové dílny. Postupně začal spolupracovat s architekty, jako byl Jan Kotěra a další.

Mezi lety 1919 a 1922 podle návrhu Josefa Gočára nechal vybudovat v Třebíči rondokubistickou výrobní budovu. V roce 1920 však společnost měla problémy s financemi, a tak se musela spojit s dalšími společnostmi, kdy pak sloučená společnost byla pojmenována Spojené uměleckoprůmyslové závody. V roce 1922 se stal ředitelem nové společnosti a nechal zavést sériovou výrobu nábytku, což přineslo společnosti vysoké úspory. Cílem bylo, aby moderní a funkční nábytek byl k dispozici všem vrstvám obyvatelstva. Roku 1925 byl pak Vaněk z důvodu nevyhovujících finančních výsledků společnosti z pozice ředitele odvolán.[3][2]

V roce 1925 pak také založil ve spolupráci se Stanislavem Kučerou a Vilémem Hrdličkou společnost Standard, bytová společnost.[4] Mimo jiné tato společnost navrhovala nábytek pro hotel Avion v Brně[5] a pro vilu Tugendhat. Společnost pak byla zrušena v roce 1932. Posléze Jan Vaněk působil v Praze, kde postupně založil společnosti pod názvy Poradna moderního bydlení, Dílny pro Dům a zahradu a Vatex. Mezi lety 1936 a 1943 navrhoval také výstavy pro Uměleckoprůmyslové muzeum a mezi lety 1939 a 1944 působil jako pedagog na Baťově škole umění ve Zlíně.

Roku 1948 se stal generálním ředitelem Československých dřevozpracujících závodů, později se stal také ředitelem Ústřední lidové umělecké výroby a v roce 1954 se stal ředitelem společnosti Dřevařský vývoj. Současně působil jako předseda Vědeckotechnické rady dřevoprůmyslu při Ministerstvu spotřebního průmyslu.[2]

Roku 1956 byl Janu Vaňkovi udělen Řád práce. Zemřel 22. srpna 1962 v Praze.[1]

Věnoval se návrhům nábytku pro své společnosti. Navrhl interiéry bytu Karlu Čapkovi, Jaroslavu Seifertovi nebo Hugu Haasovi.[6] Působil také jako architekt, kdy navrhl např. malometrážní domy v Černé Hoře nebo Brně-Černých Polích, spolu s Ferdinandem Fenclem pracoval na stavbě Masarykova sanatoria v Dobříši. Pracoval také jako publicista, kde sám mezi lety 1912 a 1914 vydával časopis Český interiér, v roce 1924 pak vydával časopis Bytová kultura. Působil také v redakčních radách několika dalších časopisů.

Byl členem Zemského svazu stolařů a příbuzného průmyslu na Moravě, Svazu československého díla, Bloku architektonických pokrokových spolků, Svazu socialistických architektů, Bytového a průmyslového svazu a Družstevní práce.[1]

Roku 2008 byl připraven projekt širokopásmové výstavy v Muzeu města Brna.[3] V roce 2010 byla v Muzeu hlavního města Prahy vystavena výstava věnující se životu a tvorbě Jana Vaňka.[6]