Jan Roman Irving

V květnu 1939 opustil nacisty okupované Československo a přihlásil se na konzulátu v polském Krakově.[2] Zapsal se do Cizinecké legie a byl transportován do Francie.[1] Po vstupu Francie do války přešel do Francouzského letectva, kde až do kapitulace Francie podnikl 5[3] nebo 11[1] operačních letů.

V červnu 1940 měl být letecky evakuován do Anglie, pro špatné povětrnostní podmínky a nedostatek benzínu[4] musel jeho stroj přistát v Jugoslávii.[3] Kvůli tomuto incidentu byl dlouhou dobu považován za nezvěstného a byla mu udělena Československá medaile Za chrabrost in memoriam.[1] V Bělehradu se v září 1940 přihlásil do československé zahraniční armády. Tzv. jižní cestou doputoval až do Haify, kde narukoval do československého pěšího praporu 11 – Východního. V únoru 1941 byl převelen zpět k letectvu a byl transportován do Anglie,15. května 1941 dorazil do Liverpoolu.[3][7]

Zde se přihlásil do Britského královského letectva, absolvoval výcvik a v listopadu byl již jako rotmistr[1] převelen k 311. československé bombardovací peruti RAF. Bojoval v bitvě o Británii a zúčastnil se nočních bombardovacích letů nad Německem.[5] Od léta 1943 se aktivně podílel v bitvě o Atlantik.[1] V červnu 1944 měl nalétáno 930 hodin, což bylo nejvíce ze všech pilotů perutě. Prvenství získal i co se týče počtu napadení zjištěných nepřátelských ponorek, zaútočil na ně celkem osmkrát. Dne 28. října 1943 byl povýšen do hodnosti podporučíka a poté na poručíka.[1] V srpnu roku 1944 byl převelen na Bahamské ostrovy, kde sloužil jako instruktor československých vojáků v boji na moři[5][6] a rovněž sám provedl několik operačních letů proti německým ponorkám.[3] Do Evropy se navrátil na palubě lodi Queen Elizabeth, 25. srpna 1945 se vrátil do Československa.[3]

V roce 1946[1] byl demobilizován[3] a začal létat pro Československé státní aerolinie.Zároveň vedl výuku teorie a praktický výcvik pilotů.[7] Z ČSA byl z politických důvodů v roce 1951 propuštěn. V roce 1952, se poprvé oženil a narodily se mu dvě děti, jako první dcera Adriana (* 1953).[7] V roce 1956 byl zatčen a uvězněn Státní bezpečností, odkud byl později pro nedostatek důkazů propuštěn.[1] Po návratu z vězení se narodil syn Jan (* 1958). První vlna amnestií v roce 1960 se mu vyhnula.[7] V roce 1964 byl částečně rehabilitován[8], v roce 1968 mu byl udělen čestný titul Zasloužilý vojenský letec[3] a mohl se vrátit k Československým aeroliniím, kde létal až do odchodu do důchodu v roce 1977.[7] Z druhého manželství vzešla dcera Iveta (* 1970)[7][9], která se snaží zachovávat odkaz otce i jeho spolubojovníků.[10][11] V domu čp. 60 v Úhercích zřídila svému otci muzeum.[12]

Plně rehabilitován byl po roce 1989.[6] Do roku 1996 působil v předsednictvu znovuobnoveného[2] Svazu letců České republiky.[7]

• Medaile Za hrdinství in memoriam, 1997[14]
• Národní řád za zásluhy, V. třída – rytíř, 8. února[4] 1995[1] (Francie)[3]
• Československý válečný kříž 1939 (pětinásobný nositel[5][7])
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (trojnásobný nositel[1][5][7])
• Československá vojenská medaile za zásluhy, I. stupeň[5]
• Medaile za zásluhy o ČSLA, I. stupeň[4], II. stupeň
• Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítky F a VB[7]
• Pamětní medaile k 20. výročí osvobození ČSSR[7]
• Válečný kříž 1939–1945, 1940 (Francie)[1][3]
• Hvězda 1939–1945 (Velká Británie)
• Hvězda Atlantiku (udělena dvakrát, Velká Británie)[5]
• Evropská hvězda leteckých osádek (Velká Británie)
• Africká hvězda (Velká Británie)
• Hvězda za Francii a Německo (Velká Británie)
• Medaile Za obranu (Velká Británie)
• Válečná medaile 1939–1945 (Velká Británie)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Roman Irving na Wikimedia Commons
• Obrázky k tématu Jan Roman Irving na Obalkyknih.cz