Jan Plovajko
Jan Plovajko (5. února[1] 1922 Tuří Bystrá, Podkarpatská Rus – 11. ledna 2020 Trutnov) byl československý a český plukovník rusínského původu. Za druhé světové války se účastnil bojů na východní frontě v československých jednotkách. Byl vězněn v gulagu a za komunistického režimu pracoval nejprve jako technik a po okupaci jako dělník. Dne 28. října 2010 byl oceněn Řádem Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.[2][3]
Jan Plovajko | |
---|---|
Narození | 5. února 1922 Tuří Bystrá, Podkarpatská Rus Československo |
Úmrtí | 11. ledna 2020 (ve věku 97 let) Trutnov Česko |
Národnost | Ukrajinci |
Povolání | voják |
Ocenění | Řád Bílého lva (2010) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život
Narodil se do rodiny Vasila Plovajka a Oleny roz. Huštanové. Rodiče měli zemědělskou usedlost, na kterou jeho otec musel vydělat v Argentině. Jako jediný z dětí v rodině mohl studovat gymnázium v Užhorodě. V roce 1939, po maďarské invazi na Podkarpatskou Rus, utekl stejně jako jeho strýc a bratr[1] do Sovětského svazu. Za překročení hranice byl zatčen, obviněn ze špionáže a odsouzen na tři roky do gulagu Norillag za polárním kruhem.[2]
Po amnestii se přihlásil do jednotky československé armády v SSSR. Zúčastnil se několika významných bitev, mj. bitvy o Kyjev, bitvy o Bílou Cerkev, bitvy u Jasla, bitvy na Dukle či bojů o Liptovský Mikuláš. Během bitvy o Kyjev zemřel jeho starší bratr Vasil.[2]
Po válce Plovajko zůstal v armádě, prošel důstojnickým kurzem a stal se velitelem kasáren v Trutnově. V polovině roku 1948 vznesla Státní bezpečnost proti Janu Plovajkovi obvinění ze záškodnické činnosti, kontaktu s cizím nepřítelem a vraždy.[4] Veškerá obvinění byla zrušena, ale v roce 1950 byl z rozhodnutí ministra obrany Alexeje Čepičky „z důvodů opakovaných poklesků“[1] propuštěn z armády. Pracoval v různých profesích, do roku 1968 jako stavební technik. V roce 1977 odešel do důchodu jako dělník na stavbě pražského metra.[1]
Po roce 1989 byl aktivní ve Vojenském sdružení rehabilitovaných, Československé obci legionářské a Českém svazu bojovníků za svobodu.[4][3]
S rodinou žil v Trutnově a se svou ženou vychoval tři děti.[1]
Plukovník Plovajko zemřel 11. ledna 2020 v Trutnově, poslední rozloučení s vojenskými poctami se konalo 24. ledna v Trutnově.[5]
Vyznamenání
- Československý válečný kříž 1939
- Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
- Československá medaile za zásluhy I. stupně
- Pamětní medaile československé armády v zahraničí
- Dukelská pamětní medaile
- Pamětní medaile k 20. výročí Slovenského národního povstání
- Pamětní medaile k 20. výročí osvobození ČSSR
- Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945, SSSR
- Kříž obrany státu ministra obrany České republiky, ČR
- Řád Bílého lva, III. třída – vojenská skupina, ČR
Odkazy
Reference
- Jan Plovajko [online]. Letopisy.cz [cit. 2010-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-21. (česky)
- Jan Plovajko obdržel Řád bílého lva vojenské skupiny [online]. Krkonošský deník, 2010-10-30 [cit. 2010-12-18]. Dostupné online. (česky)
- Seznam osobností vyznamenaných při příležitosti 28. října 2010 [online]. Novinky.cz, 2010-10-28 [cit. 2010-12-18]. Dostupné online. (česky)
- Jan Plovajko (1922) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2010-12-18]. Dostupné online. (česky)
- Zemřel válečný veterán plukovník Jan Plovajko. Pohřeb bude mít v pátek v Trutnově. www.acr.army.cz [online]. [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. (česky)
Související články
Externí odkazy
- Jan Plovajko na portálu Paměť národa
- Mise – dokument České televize z cyklu Neznámí hrdinové – Pohnuté osudy (možnost on-line přehrání)