Jan Ohéral

Vystudoval piaristické gymnázium v Kroměříži a filosofii v Brně. Věnoval se literatuře a žurnalistice. Svou profesní dráhu začal jako redaktor kalendáře Mährischer Wanderer (Brno, 1830–1859), který v Brně vydával nakladatel C. J. Jurende. Souběžně redigoval český kalendář Domácí přítel (Brno, 1845), vydávaný knihkupcem C. Winikerem. Ohéral byl v pracovním vztahu s moravskými vlastenci, jako byli F. C. Kampelík, F. M. Klácel nebo A. V. Šembera.

Redigoval také časopis Moravia (Brno, 1838–1848), který byl beletristickým listem s českou vlasteneckou tendencí. O české literatuře psal Ohéral také do německého časopisu Ost und West (Praha, 1837–1847).

Se jménem Jana Ohérala vyvrcholily snahy o založení prvních českých novin na Moravě, kterými se staly Týdeník, listy ponaučné a zábavné (Brno, 1848–1849), jichž byl Ohéral redaktorem ve spolupráci s F. M. Klácelem. Tento list zanikl v lednu 1849 a měl pokračování ve dvou denících: Moravské noviny (Brno, 1849–1872) podporované Moravským sněmem a redigované F. M. Klácelem, a Moravské národní noviny (Brno, 1849–1852), redigované J. Ohéralem, které však se neudržely z finančních důvodů.

Během revolučního roku 1848 byl i politicky aktivní. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Kroměříž na Moravě. Uvádí se jako redaktor.[2] Patřil ke sněmovní pravici.[3] Uvádí se etnicky jako známý Slovan.[4]

Po zániku Moravských národních novin odešel Ohéral do Prahy, kde převzal redakci beletristického časopisu Erinnerungen (Praha, 1822–1864) a vydával Prager Morgenpost (Praha, 1857–1864), čímž se však značně zadlužil. Ve své žurnalistické kariéře pokračoval ve Vídni od roku 1864 a přispíval do novin Die Presse (1848-1896) a Konstituonelle Volks-Zeitung. Jan Ohéral se snažil o popularizaci české literatury, oceňoval např. K. H. Máchu. Pod pseudonymem J. Žalkovský přispíval do časopisu Obrazy života, redigovaném v Praze Janem Nerudou. Přeložil Babičku od Boženy Němcové do němčiny (sama autorka překlad kontrolovala). Ohéral pocházel z českého prostředí, ale měl německé školy (jiné v té době nebyly možné), v němčině byl proto silnější a využíval její znalost pro šíření české literatury v dobovém německém prostředí. Byl také propagátorem technického pokroku, zejména železnic.