Jan Nepomuk Rotter

Pocházel z rodiny chudého řemeslníka z Broumova. Absolvoval klášterní gymnázium v Broumově a studoval filozofii a teologii na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. 27. října 1825 se stal novicem u benediktinů v Broumově a roku 1828 složil řeholní slib. 20. července 1830 byl vysvěcen na kněze. Roku 1834 získal na Karlo-Ferdinandově univerzitě titul doktora teologie. Od roku 1836 působil na stolici dogmatiky Univerzity ve Štýrském Hradci a roku 1842 byl jmenován profesorem dogmatiky na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Později zastával i post jejího děkana. V letech 1853–1854 zastával post rektora Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. 7. listopadu 1844 se stal Opatem břevnovského kláštera. V této funkci setrval až do své smrti. Byl prvním infulovaným zemským prelátem v Čechách. Byl skutečným arcibiskupským a biskupským konzistorním radou a asesorem. Roku 1880 mu byl udělen Řád železné koruny.[1][2][3]

Po obnovení ústavního systému vlády počátkem 60. let se zapojil i do politického života. V doplňovacích volbách v únoru 1864 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii velkostatkářskou.[4] Uspěl i v řádných zemských volbách v lednu 1867.[5] Do sněmu se ještě vrátil po zemských volbách v Čechách roku 1870.[6] [7] Politicky se profiloval jako konzervativec.[2] Patřil ke Straně konzervativního velkostatku, která podporovala české státní právo.[3] Národní politika ho hodnotila jako člověka, který ač Němec rodem, vždy horlivým byl našich snah podporovatelem.[8]

Roku 1881 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady).[1] Navzdory pokročilému věku na práci Panské sněmovny aktivně podílel.[2]

Zemřel v květnu 1886.[2] Příčinou úmrtí byla sešlost věkem. Krátce před smrtí byl raněn mrtvicí a už se nezotavil.[3]