Jan Michejda

Působil jako advokát a politik.[2]

Narodil se v Albrechticích v rolnické rodině. Jeho bratrem byl politik a duchovní Franciszek Michejda, synovcem politik a lékař Tadeusz Michejda a dalším synovcem politik (v meziválečném období starosta Těšína) Władysław Michejda. Jan vychodil evangelické gymnázium v Těšíně a pak studoval práva na Jagellonské univerzitě v Krakově a na Vídeňské univerzitě, kde mu byl roku 1877 udělen titul doktora práv. Od roku 1882 provozoval advokátní praxi v Těšíně.[2][3]

Byl aktivní ve veřejném a politickém životě. Od roku 1890 až do roku 1918 zasedal na Slezském zemském sněmu, kam byl poprvé zvolen roku 1890 za kurii venkovských obcí, obvod Bílsko,[2] coby jeden ze tří etnicky polských poslanců.[3] Prosazoval spolupráci českého a polského etnika v Slezsku. V roce 1901 založil v Těšíně polskou organizaci tělovýchovného spolku Sokół. V roce 1908 podporoval český státoprávní program a na sněmu předsedal klubu českých a polských poslanců.[2] V Těšíně rovněž zřídil záložnu.[3]

Jan Michejda a bratr Franciszek Michejda založili roku 1906 Polskou národní stranu.[2] Její předchůdkyní byla Politická lidová společnost (Polityczne towarzystwo ludowe), v které se oba bratři angažovali (strana byla dokonce neoficiálně nazývána michejdovci).[4] Polská národní strana si za cíl kladla překonat konfesijní rozdělení slezských Poláků na katolíky a evangelíky. Prosazovala národní solidaritu místo třídního boje.[5] V roce 1911 se Polská národní strana sloučila s Polskou lidovou stranou a utvořily Polské národní sjednocení.[2]

Na počátku 20. století se Michejda zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1901 se stal poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor) za kurii venkovských obcí, obvod Těšín, Fryštát, Bílsko atd.[6] Jako evangelík uspěl ve volbách i díky tomu, že ho podpořila část polské katolické inteligence.[5] Do vídeňského parlamentu se vrátil ve volbách do Říšské rady roku 1911, za obvod Slezsko 13. Usedl do poslanecké frakce Polský klub.[6] Na říšské radě byl po jisté období místopředsedou Polského klubu. V parlamentu se zasadil o postátnění polského soukromého gymnázia v Těšíně a (roku 1904[3]) o zřízení polských tříd na těšínském německém učitelském ústavu.[2] Profesně se uvádí k roku 1911 jako advokát.[7]

Po zániku Rakouska-Uherska byl Michejda jedním z předsedů Národní rady Těšínského knížectví. V lednu 1919 se stal náčelníkem zemské vlády Těšínského Slezska. V době československo-polského vojenského konfliktu o Těšínsko byl Michejda zatčen a uvězněn československými úřady, ale po intervenci T. G. Masaryka byl propuštěn. Po ukončení bojů byl jmenován polskou vládou komisařem polské části Těšínska. V prosinci 1922 se stal starostou Těšína a v této funkci setrval do své smrti.[2] Od roku 1920 byl prezidentem slezské advokátní komory.[3]

Zemřel náhle v květnu 1927, během slavnostního otevření železniční dráhy ze Skočova do Chyb.[2]

Byl ženat s Otylií, roz. Foglarovou, katoličkou[8], s níž měl dva syny a dvě dcery.[9]