Jan Maria Sidon

15. srpna 1815 byl vysvěcen na kněze.[3] Působil jako kněz a politik. Studoval gymnázium v Hradci Králové a v Praze a teologii v Hradci Králové. V letech 1815–1819 byl kaplanem v rodné Solnici, od roku 1819 pracoval jako prozatímní a od roku 1820 jako definitivní profesor náboženství na gymnáziu v Jičíně. V roce 1836 napsal knihu Církev římská katolická pravou jest církví.[1]

Během revolučního roku 1848 se zapojil i do politiky. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Jičín. Uvádí se jako gymnaziální katecheta.[4] Patřil ke sněmovnímu bloku pravice, do kterého náležel český politický tábor, Národní strana (staročeši).[5] Historik Otto Urban ovšem uvádí, že Sidon sympatizoval na sněmu v některých bodech s liberální levicí. Při debatě o finančním vyrovnání v důsledku zrušení poddanství odmítl z českých poslanců radikálně jakékoliv náhrady. V závěrečném hlasování na přelomu srpna a září 1848 pak patřil mezi 14 českých poslanců, kteří náhrady odmítli, zatímco 53 jich bylo pro a 11 se hlasování zdrželo. V říjnu 1848 zůstal ve Vídni.[6] Zemřel v září 1868 v Litomyšli.[3]