Jan Kouba (muzikolog)

Jan Kouba se narodil do hudebnické rodiny[5] jako syn houslisty a skladatele Josefa Kouby (1880–1951), druhého koncertního mistra Nového německého divadla v Praze.[6][p 2][p 3] Po absolvování klasického[6] gymnázia studoval (v letech 1950 až 1955) hudební vědu a historii[6] na Filozofické fakultě UK v Praze (promovaný historik,[6] diplomová práce „Příspěvky ke zpěvu Jednoty bratrské“).[1] Mezi jeho učitele patřili tehdejší vedoucí katedry profesor Mirko Očadlík a hudební pedagog a muzikolog Antonín Sychra (1918–1969).[6][p 4]

Po skončení vysokoškolských studií působil deset let (od roku 1954 do roku 1964) jako odborný asistent na katedře dějin hudby Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. [6][1] Svojí disertační prací „Nejstarší český tištěný kancionál z roku 1501 jako hudební pramen“ získal Jan Kouba na katedře hudební vědy[6] v roce 1969 titul PhDr.[1][6] Jako odborný pracovník v Ústavu pro hudební vědu Československé akademie věd[6] byl pak zaměstnán od roku 1965 až do roku 1993.[1] Společně s Jaroslavem Bužgou, Evou Mikanovou a Tomislavem Volkem prováděl nejprve Jan Kouba průzkum hudebních památek v českých institucích.[1][p 5] Pro ročenku „Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie“ vypracovával bibliografii české muzikologické produkce (Hymnologische Forschung in Tschechoslowakei) za léta 1966 až 1989)[6] a totéž činil i pro odborný recenzovaný časopis – čtvrtletník „Hudební věda“[8] (1987 až 1989).[1][6] [p 6] Pro obecně prospěšnou organizaci „Mezinárodní lexikon hudebních pramenů“ – zkráceně RISM [p 7] – vytvořil Jan Kouba (společně s Marií Skalickou[6]) soupis „Hymnologia Bohemica et Slovaca“ (soupis notovaných písňových tisků od počátků do 1800).[1][6]

... Osobně jsem se zaměřil na dějiny české vokální hudby starších období, zejména na duchovní píseň. Z této sféry staročeského zpěvu je dnes obecně znám vlastně jen svatováclavský chorál, hymnus Božích bojovníků a několik písniček Adama Michny z Otradovic. Je to ale velká a význačná oblast české kultury minulosti, a to nejen hudební, ale i literární. A jsou v ní i hodnoty mezinárodně pozoruhodné. ...

—Jan Kouba, [5]

Ve svých badatelských aktivitách Jan Kouba cílí na dějiny české hudby 15. a 16. století se zaměřením na hymnografii tohoto období.[1] [p 1] Jeho studie o českých kancionálech v „Miscellanea Musicologica“ tvoří základnu výzkumu české hudby před rokem 1600.[6] Kapitolami věnovanými renesanční hudbě se Jan Kouba podílel na souhrnných pracích:[1][6]

• Československá vlastivěda. Praha, 1971
• Dějiny české hudby v obrazech: Od nejstarších památek do vybudování Národního divadla. Praha, 1977
• Hudba v českých dějinách. Praha, 1. vydání 1983, 2. vydání 1989

Do oborové monografie „Hudební věda“ (Praha, 1988) přispěl statí o hudebně vědecké dokumentaci.[1] Taktéž je spoluautorem hesla „Tschechoslowakei“ v prvním vydání encyklopedie „MGG“ (svazek 13, Kassel, 1966).[1][p 8] Pro encyklopedii MGG dále Jan Kouba napsal i několik hesel o osobnostech.[1] Pro „Slovník české hudební kultury“ (Praha, 1997) vypracoval Jan Kouba následující hesla:[1][6]

• Husitství
• Jednota bratrská
• Kancionál
• Reformace

V Praze vydaná Koubova kniha „ABC hudebních slohů: od raného středověku k W.A. Mozartovi“ (Praha, 1988) byla hodnocena jako publikace, která šla nad rámec popularizační literatury, do níž byla řazena (Tato publikace se stala i základní příručkou pro studium starší hudby.[6][5]).[1] Z dalších Koubových prací možno uvést i jeho spolupráci na publikaci „Historická antologie hudby v českých zemích (do cca 1530)“ (Praha, 2005).[6] Ze samostatných Koubových prací je třeba zmínit i obsáhlé pětiset stránkové dílo „Slovník staročeských hymnografů (13.–18. století)“ (Praha, 2017), výsledek desetileté autorovy práce,[5] v němž popsal život a dílo sedmdesáti hlavních tvůrců starých duchovních písní a kancionálů.[p 9] Pro Československý rozhlas sestavoval pořady o evropské hudbě, pro hudební nakladatelství Supraphon vytvářel průvodní texty k některým gramodeskám.[5] Za celoživotní práci a přínos hudební kultuře byla Janu Koubovi dne 24. října 2016 udělena cena ministra kultury ČR pro oblast hudby.[5]

... Slovník staročeských hymnografů je sice dílem jediného autora, ale jeho rozsáhlá hesla jsou na sekundární literatuře založena jen zčásti – sám Kouba v úvodu píše, že u většiny hesel musel dosavadní kusé poznatky doplnit vlastním výzkumem pramenů. ... S neobvyklou informační hutností je spojena i ctnost stručnosti – z poznatků, jež Kouba vtěsnal do 71 hesel jediného slovníku, by průměrný český vědec dokázal vyrobit přinejmenším 71 monografií. ... Základních 71 jmen vybral Kouba jakožto nejdůležitější osobnosti české hymnografie, v jednotlivých heslech je však skryt mnohem větší počet autorů i anonymních děl – dohledat je lze pouze s pomocí rejstříku. Pasáže o méně významných autorech, anonymních kancionálech či dalších hymnografických tématech tvoří svým rozsahem a informační hutností často jakási samostatná „skrytá“ hesla. .... Pročteme-li pozorně Slovník staročeských hymnografů, zjistíme, že symbolický počet 71 jmen je výše zmiňovanými „skrytými“ hesly značně znásoben a místo „slovníku“ je třeba spíše mluvit o dějinách staročeské hymnografie. ...

—Kateřina Smyčková o Koubově Slovníku staročeských hymnografů, [10]

• Bužga, Jaroslav (ed.) et al. Průvodce po pramenech k dějinám hudby: fondy a sbírky uložené v Čechách. Dále redigovali Jan Kouba, Eva Mikanová a Tomislav Volek. Praha: Academia, 1969
• Od husitství do Bílé hory (1420–1620). In: Černý, Jaromír et al. Hudba v českých dějinách: od středověku do nové doby. 1. vydání Praha: Supraphon, 1983. 460 stran. (kapitola Od husitství do Bílé hory (1420–1620), s. 83 až 146
• Kouba, Jan. ABC hudebních slohů: od raného středověku k W.A. Mozartovi. Edice ABC. 2. doplněné vydání Praha: Supraphon, 1988, 3. vydání Bärenreiter Praha, 2021
• Černý, Jaromír et al. Hudba v českých dějinách: od středověku do nové doby. 2. doplněné vydání. Praha: Supraphon, 1989. 483 stran. ISBN 80-7058-163-8“, s. 83 až 146
• Černý, Jaromír et al. Historická antologie hudby v českých zemích (do cca 1530) = Historical anthology of music in the Bohemian Lands (up to ca 1530). 1. vydání Praha: KLP, 2005. ISBN 80-86791-11-4.
• Kouba, Jan. Slovník staročeských hymnografů (13.–18. století). 1. vydání. Praha: Etnologický ústav AV ČR, v.v.i., Kabinet hudební historie, 2017. 518 stran. ISBN 978-80-88081-13-5.

• Vzájemný poměr kancionálu Šamotulského a Evančického. In: Miscellanea Musicologica 1 (1956) s. 25–32
• Kancionály Václava Miřínského. In: Miscellanea musicologica 8 (1959), s. 1–147
• Václav Klejch (Kleych) a jeho „Historia o vydání kancionálů v národu českém“. In: Miscellanea musicologica 13 (1960), s. 61–203
• Blahoslavův rejstřík autorů českobratrských písní a jeho pozdější zpracování. In: Miscellanea musicologica 17 (1962), s. 1–175
• Nejstarší český tištěný kancionál z roku 1501 jako hudební pramen. In: Acta universitatis Carolinae, Philosophica et historica II, Praha 1965, s. 89–138)
• Zu den Liedern des Ján Sylvanus. In: Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie 11 (1966), s. 169–170
• Der älteste Gesangbuchdruck von 1501 aus Böhmen. In: Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie 13 (1968), s. 78–112
• Jan Hus und das geistliche Lied. In: Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie 14 (1969), s. 190–196
• Česká hudba v období reformace a humanismu (1434–1620). In: Mirko Očadlík – Robert Smetana, ed.: Československá vlastivěda, svazek (díl) IX, Umění. Svazek 3, Hudba. Praha, Horizont, 1971, s. 53–86
• Z hudebního života pražského dvora před třicetiletou válkou. spoluautor Stanislav Jareš. In: Hudební věda 9 (1972), č. 1, obrazová příloha a komentář, s. 69–73
• Die musikwissenschaftlichen Forschungstellen in der Tschechoslowakei. In: De musica disputationes Pragenses 2 (1974), s 190–199
• Německé vlivy v české písni 16. století. In: Miscellanea musicologica 27–28 (1975), s. 117–177
• Koledy v předbělohorských písňových pramenech. spoulautorka Marie Skalická In: Miscellanea musicologica 30, 1983, s. 9–37
• Hudebně vědecká dokumentace. autorem části textu Jiří Sehnal. In: Vladimír Lébl (ed.). Hudební věda, sv. III, Praha 1988, s. 891–988
• Nejstarší české písňové tisky do roku 1550. In: Miscellanea musicologica 32 (1988), s. 21–92
• Z deníku Rudolfa Reissiga. In: Zprávy Společnosti Vítězslava Nováka 13 (1988), s. 6–12

• Kirchengesang in der tschechoslowakischen Geschichte bis 1800. In: IAH-Bulletin 17 (1989), s. 43–52

• Výběrová bibliografie prací. PhDr. Jan Kouba In: Hudební věda 34 (1997), č. 3, s. 364.
• Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. I., Praha 1963; sv. II., Praha 1965
• Die Musik in Geschichte und Gegenwart (MGG), ed. Ludwig Finscher. 10 + 17 svazků, Kassel – Basel 1999 a dále

• Muzikologie
• Duchovní hudba
• Seznam českých kancionálů

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Kouba
• Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Obrázky k tématu Jan Kouba na Obalkyknih.cz
• Jan Kouba: Muzikologem za komunistů. série Být muzikologem. In: Harmonie 2019, č. 4. s. 44–46. Dostupné on-line