Jan Kaplický

Tiskové centrum na kriketovém stadionu v Londýně – Lord's Media Centre

Kaplický se narodil v roce 1937 v Praze. Oba rodiče byli umělci: jeho matka, Jiřina Kaplická, byla kreslířka a jeho otec, Josef Kaplický, byl malíř, architekt a sochař. Po ukončení studia na gymnáziu na Hládkově (pozdější Gymnázium Jana Keplera) vystudoval v letech 1956–1962 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, načež od roku 1964 až do své emigrace působil na volné noze.[2] V roce 1968 emigroval do Anglie, což znamenalo velkou změnu v jeho životě. První architektonickou kanceláří, ve které působil, byla v letech 1969–1971 Denys Lasdun & Partners.[3] Poté byl v letech 1971–1973 zaměstnán v ateliéru Renza Piana a Richarda Rogerse, kde se podílel na projektu DRU budovy v Londýně a vypomáhal ve skupině návrhářů na návrhu pařížského kulturního centra a muzea Centre Georges Pompidou (realizováno 1971–1977)[4]. Roku 1975 získal britské občanství.[5] V roce 1979 založil společně s Davidem Nixonem architektonické studio Future Systems, ve kterém působil až do své smrti.

Rozloučení s Janem Kaplickým v Praze

Jeho partnerkou byla i architektka Eva Jiřičná (která byla mj. předsedkyní komise posuzující návrhy na projekt Národní knihovny na Letné). Poté se seznámil a v roce 1991 oženil se svou dlouholetou manželkou Amandou Levete, která v roce 1989 nastoupila do jeho studia Future Systems. Během jejich 15letého společného života se jim narodil syn Josef Kaplický. Při natáčení biografického snímku Profil,[6] který měl premiéru v roce 2004, se seznámil se svou pozdější ženou Eliškou Fuchsovou, s níž se oženil 15. října 2007. Eliška Kaplicky Fuchsová s ním začala natáčet snímek Oko nad Prahou o projektu Národní knihovny, který však již spolu nedokončili – Jan Kaplický zemřel 14. ledna 2009 v Praze. Náhle mu selhalo srdce, když procházel ulicí Československé armády nedaleko Vítězného náměstí v den, kdy mu jeho druhá žena Eliška[7] porodila dceru Johannu. Přivolaným záchranářům se ho již oživit nepodařilo.

Hrob na Vyšehradském hřbitově

Rozloučení

Pamětní deska Jana Kaplického na budově OSA (Československé armády 20, Praha 6)

Po Kaplického smrti bylo uspořádáno 27. ledna 2009 symbolické rozloučení v Kostele sv. Anny ve Starém Městě pražském. Začalo pár minut před 13. hodinou, na místě se kromě Kaplického rodiny a známých sešlo také 200 příznivců Kaplického architektury. Mezi posluchači a účastníky byli manželka Eliška, Eva Jiřičná, kamarád Kaplického Pavel Bobek, Dagmar Havlová, která za svého manžela zotavujícího se v nemocnici přečetla písemnou kondolenci, Jiří Paroubek, Jiří Dienstbier, Bolek Polívka a další.[8]

Obchodní dům Selfridges v Birminghamu, který navrhl Kaplický v roce 1999

Je představitelem high-tech architektury, v posledních letech experimentoval s organickou architekturou, která se inspiruje přírodními tvary. Spolupracoval s předními světovými architekty, například Richardem Rogersem či Normanem Fosterem.

Společně s Amandou Levete, která se stala jeho profesní partnerkou na sklonku 80. let, byli jedinou neamerickou společností, která pracovala pro NASA. Zde si mohl osvojit práci s moderními materiály a technologiemi. Tato zkušenost ovlivňuje praxi ateliéru dodnes.

Hauer-King House v Londýně

• Butik Way-in v obchodním domě Harrods, Londýn (1984, spolupráce s Evou Jiřičnou)
• Národní knihovna, Paříž (1989) – nerealizováno, druhé místo v architektonické soutěži
• Green Bird, Londýn (1990) – nerealizováno, projekt stopatrového mrakodrapu
• Hauer-King House, Londýn (1992) – rodinný dům
• Docklands Floating Bridge, Londýn (1994) – pontonový most
• Lord's Media Centre, Londýn (1994) – tiskové centrum na londýnském kriketovém stadionu. Oceněno cenou Stirling Prize.
• Dům ve Walesu, Jižní Anglie (1994)
• Butik Comme des Garçons, New York, Tokyo a Paříž (1997–1998)
• Obchodní dům Selfridges, Birmingham (1999)
• Příbory a jídelní servis navržené pro výrobce Alessi (2004)
• Muzeum Enza Ferrariho, Modena – (březen 2012)[9]
• Národní knihovna na Letné, Praha (2006) – doposud nerealizováno
• Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka, České Budějovice (2008) – doposud nerealizováno
• Golfový klub Volavka, Konopiště (2008) – projekt

Most pro pěší Docklands Floating Bridge v Londýně

Kaplický obdržel mnoho ocenění, mezi významná patří nejprestižnější britská cena za architekturu Stirling Prize, udělená za stavbu Lord's Media Centra na londýnském kriketovém stadionu.

V říjnu 2008 Kaplický odmítl přijmout cenu od ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění a architektury, kterou se mu porota rozhodla udělit „za mimořádné architektonické dílo, kterým proslavil českou architekturu doma i v zahraničí“. V dopise ministru Jehličkovi, kterým cenu odmítl, Kaplický uvedl: „ ... vaše ministerstvo i vláda znemožňují prosadit můj příspěvek k české kultuře a architektuře...“.[12]

• Sketches 1941–2005 (Alba studio, 2005)
• Česká inspirace (spoluautor Ivan Margolius, Fraktály Publishers, Zlatý řez, 2005)
• Josef a Josef Kaplicky (Respekt Publishing a.s., 2009)
• Album (Labyrint, 2005, 2010)

• Jan Kaplický & David Nixon / Future Systems, AA Exhibitions Gallery, Architectural Association School of Architecture, Londýn, 15. leden - 15. únor 1987[13]
• Vlastní cestou, Centrum současného umění DOX, Praha, 16. dubna – 27. září 2010[14]
• Jan Kaplický výkresy, Národní galerie Praha (Veletržní palác), 11. dubna 2015 – 16. června 2015[15]
• JKOK – výstava k nedožitým osmdesátinám, Galerie Tančící dům, Praha, 8. listopadu – 12. března 2017[16]