Jan Křenek

Narodil se do rodiny Jiřího Křenka, valašskobystřického fojta a portášského poručíka, a Marie Křenkové (roz. Cibulcové). Jeho otec stál v čele portášského oddílu od roku 1769 do roku 1791, tedy v období největšího rozkvětu sboru.

Jan Křenek byl v roce 1780 jmenován šikovatelem (feldvéblem) a tuto pozici zastával až do roku 1791, kdy byl po otcově smrti jmenován novým portášským velitelem.[3] Během svého působení v čele portášů se musel potýkat s narůstající administrativní zátěží, spojenou s rozšířením působnosti sboru na Opavsko a Těšínsko, kde začali portáši sloužit od konce 18. století.[4] Kromě nové působnosti ve Slezsku též portáši museli několikrát zasahovat v oblastech mimo moravsko-uherské pohraničí (např. v roce 1804 na plumlovském panství, kde zasahovali proti pytláckým skupinám).[5] Roku 1805 vykonávali Křenkovi muži asistenční službu u ruské armády, která táhla přes moravské území, aby se zúčastnila bojů proti Napoleonovi. Portáši zde měli dohlížet na pořádek v místech, kde se vojsko momentálně zdržovalo a také zajišťovali logistický přísun potravy pro ruské regimenty.[6]

Do penze odešel v roce 1818, přičemž obdržel odstupné ve výši 360 zlatých. Důvodem jeho odchodu nebyl pouze vysoký věk, ale také požívání nadměrného množství alkoholu, z čehož byl obviňován od roku 1817.[7]Povinnosti, související s výkonem funkce portášského velitele, převzal jeho nejmladší bratr, šikovatel Michal Křenek.

Zemřel 11. února 1820 ve Valašské Bystřici, kde byl i pohřben.

V roce 1769 se v Rožnově pod Radhoštěm oženil s Rozálií Románkovou,[8] po jejíž smrti v roce 1806 pojal za manželku Evu Provázkovou.[9]